Nelson Mandela – první černošský prezident Jihoafrické republiky. Bojovník za demokratickou a svobodnou společnost, pro kterou byl ochotný i zemřít. Ikona proti apartheidu. Klíčový zastánce Organizace pro osvobození Palestiny. Nositel Nobelovy ceny za mír. Především ale otevřený člověk s velkým srdcem, který bojoval za život v harmonii a rovné příležitosti pro všechny.
Pojďme nahlédnout do jeho myšlenek a srdce:
1. „Zjistil jsem, že odvaha není nepřítomnost strachu, ale vítězství nad ním. Odvážný člověk není ten, který nepociťuje strach, ale ten, který strach porazí.“
2. „Dobrá hlava a dobré srdce jsou vždy obdivuhodnou kombinací.“
3. „Hněv je jako pít jedovatý nápoj a doufat, že zabije vaše nepřátele.“
4. „Mám rád přátele, kteří mají nezávislou mysl, protože mají tendenci přimět vás vidět problémy z jiných úhlů.“
5. „Cíl, kterého chceme dosáhnout, je dovršením tužeb celého lidstva po lidské důstojnosti a lidském naplnění.“
6. „Jen pravda může poslat minulost na odpočinek.“
7. „Vždy se to zdá být nemožné, dokud to není hotové.“
8. „Skutečný vůdce je jako pastýř, který zůstává za stádem a vepředu nechává jít ty nejmrštnější, za kterými jdou ostatní, aniž by si uvědomovali, že jsou řízeni zezadu.“
9. „Pokud se chcete usmířit se svým nepřítelem, musíte s ním pracovat. Tak se stane vaším partnerem.“
10. „Opravdoví vůdci musí být připraveni obětovat za svobodu svého lidu vše.“
11. „Nikdo se nenarodí s nenávistí ke druhé osobě kvůli barvě její kůže, její minulosti nebo jejímu náboženství. Lidé se musí nenávisti naučit, a jestliže se mohou naučit nenávidět, lze je také učit lásce, protože láska je lidskému srdci přirozenější než její opak.“
12. „Jak jsem šel naproti své svobodě, věděl jsem, že pokud nenechám svůj vztek, nenávist a zatrpklost za sebou, budu stále ve vězení.“
13. „Lidé v naší zemi i mimo ni zjistili, že ublíží-li se jednomu, ublíží se všem. Proto bojují společně… za spravedlnost a slušnost.“
14. „Být svobodný neznamená jen setřást okovy, ale žít způsobem, který respektuje a prohlubuje svobodu druhých.“
15. A rozloučit se s Nelsonem Mandelou nelze jinak, než jeho vstupní řečí během inauguračního projevu v roce 1994:
„Naším nejhlubším strachem není to, že jsme nedokonalí. Naším nejhlubším strachem je, že jsme neomezeně mocní. Je to naše světlo – nikoli naše temnota, co nás nejvíc děsí. Ptáme se sami sebe: „Kdo jsem, abych byl úžasný, překrásný, talentovaný a silný?“ Zeptej se raději: „Co vlastně děláš proto, abys tím vším nebyl? Jsi dítě BOHA. Tvá váhavá hra světu nepomáhá. Není nic osvíceného na zmenšování se, čímž se i jiní cítí ve tvé přítomnosti nejistě. Narodil ses, abys manifestoval nádheru Boha, která je v nás. To světlo, které je v každém z nás. A když ho necháme zářit, dáváme i jiným podvědomě souhlas udělat to samé. Tím, že se osvobodíme od našeho vlastního strachu, naše přítomnost osvobozuje automaticky i ostatní.“
