Ne nadarmo se říká, že lékař léčí, ale příroda uzdravuje. V dnešní době se stále více lidí snaží obrátit právě zpět k ní a využít jejích darů nejen při léčbě nemocí, ale také při péči o tělo a duši. Jedním z malých přírodních zázraků je tekutina se zvláštní vůní a mimořádnými účinky: Tea Tree Oil neboli čajovníkový olej.
Stále zelený strom Melaleuca alternifolia neboli kajeput střídavolistý, pocházející ze severovýchodního pobřeží Nového Jižního Walesu v Austrálii, dorůstá výšky zhruba pěti metrů a jeho šířka také zaslouží obdiv. Přesahuje totiž tři metry. Pozdě na jaře a v létě kvete bílými květy. Avšak co je na něm nejzajímavější, jsou jeho 2 – 5 cm dlouhé čárkovité listy s lepkavým povrchem a vůní podobnou citrusům. Z nich je totiž lisováním získáván vzácný olej, který má mimořádné vlastnosti a v lecčem předčí syntetická léčiva.
Chybělo však málo a nemuseli jsme se o stromu nejen nikdy dozvědět, ale ani využívat jeho léčivých účinků. Bílí kolonisté, kteří se v Austrálii snažili obdělávat půdu, jej totiž považovali původně pouze za obtížný plevel, který je v jejich aktivitách omezoval, a ze všech sil se jej snažili vymýtit. Zachránil ho jeho hluboko v zemi uložený kořenový systém a skutečnost, že je mimořádně odolný. Každý sebemenší kousek kořene zapomenutý v půdě má totiž sílu vyrůst v nový strom.
Pověst o čajovníku
Mimořádnou sílu čajovníku objevili Bundjalungští lidé – kmeny žijící v severní části Austrálie. Léčili jím všemožná zranění i nemoci. Měli dokonce legendu o původu tohoto stromu. Mladá a krásná princezna Eelemani z kmene Bundjalungů se po smutném konci svého vztahu rozhodla opustit svého milého a vrátit se zpět domů. Bloudila po pobřeží Nového Jižního Walesu a nemohla najít správnou cestu k domovu. Díky svému nadání rozmlouvat s bohy, přírodou i samotnou Zemí vyprosila si u nich pomoc. Dostala od nich dar: vzácná semena, která během cesty sázela. Ta hned vyklíčila a vyrostla ve velké stromy. Pod jejich ochranou doputovala až domů. Tam darovala svému kmeni vzácná semena a naučila je pěstovat čajovníkové stromy. Od té doby čajovník pomáhal Bundjalungskému lidu, takže se mohli přestat bát nemocí, a stal se také strážcem jejich kmene. Právě jeho příslušníci přišli jako první na výrazné léčivé účinky listů čajovníku a začali je používat při léčbě. Později jeho mimořádné účinky poznali i uznali také bílí kolonisté.
Příběh listů
Původ hovorového pojmenování „čajovník“ má dvě verze. První má za to, že pochází z tvaru stromu, který připomíná písmeno T, a jedná se tak o zkomolený název T-Tree. Druhá pak mluví o účastnících výpravy kapitána Jamese Cooka, která připlula ke břehům Austrálie v roce 1770. Při průzkumu pevniny je zaujaly neobvyklé stromy s vonnými listy. Z těch si zkusili uvařit čaj. Zásluhy na znovuobjevení vynikajících vlastností listů kajeputu střídavolistého měl ředitel Vládního muzea technologie a užitých věd v Sydney a lékárník dr. Arthur R. Penfold. Ten v roce 1923 provedl analýzu čajovníkových listů a osvědčil i jejich léčebné účinky. Kromě jiného přišel také na to, že silice z listů kajeputu je 11 – 13x silnější než kyselina karbolová neboli fenol – v té době byl považován za nejsilnější dezinfekční prostředek.
Jako první extrahoval čistý čajovníkový olej a ukončil tak éru, kdy se používalo rozdrcených listů. Při pokračujících výzkumech byly zjišťovány další vynikající účinky čajovníkového oleje. Ještě před 2. světovou válkou se zprávy o vlastnostech této tekutiny roznesly po celém světě. Za války pak byl součástí nejen osobní lékárničky australských vojáků, ale i lékárniček domácích. Poptávka po něm začala klesat po 2. světové válce s objevem antibiotik. Nová vlna zájmu o toto přírodní antiseptikum se objevila v minulých desetiletích, kdy se začalo mluvit o širokém spektru nežádoucích vedlejších účinků antibiotik.
V čem olej pomáhá?
Foto: pinterest.com
Dnes se už olej nezískává z divoce rostoucích stromů. V Austrálii se tato rostlina pěstuje na rozlehlých plantážích. Na získání 10 litrů oleje je přitom třeba destilace celé jedné tuny listů! Olej se využívá jako bezpečné přírodní léčivo. Pomáhá při dezinfekci poranění, hojí odřeniny, popáleniny, mokvající i hnisající rány. Zklidní a vydesinfikuje štípnutí hmyzem a využívá se také jako přírodní repelent, protože svým specifickým odérem hmyz odpuzuje.
Výborně zabraňuje rozšíření infekce při vytažení klíštěte. Hojně se využívá v léčení kožních problémů: ulevuje u svědivých ekzémů, léčí akné, plísně, zklidňuje pokožku při spálení sluncem. Hojí infekce v dutině ústní, jako jsou afty, záněty dásní, pomáhá při eliminaci zápachu z úst. Doporučuje se jeho kloktání při angínách. Velmi se osvědčuje také u vaginálních mykóz.
Toto nejúčinnější přírodní antiseptikum se dá zakoupit jako čistý olej anebo je součástí léčebných přípravků a kosmetiky.
Využíváte někdy Tea Tree Oil? Jaké s ním máte zkušenosti?
Kateřina Magdalena Machová
