Žárlivost je poměrně častá lidská emoce, kterou můžeme charakterizovat jako přílišné lpění na určité osobě a přílišnou obavu o její ztrátu. Spousta lidí si myslí, že žárlit je lidské a kdo nežárlí, nemiluje. Kdo se však s přehnanou žárlivostí setkal tváří v tvář, určitě nebude s takovými závěry příliš souhlasit. Kdo ovšem žárlí víc? Jsou to muži, nebo ženy?
Podle mnoha provedených průzkumů nejvíc žárlí malí muži, kteří jsou úspěšní v práci a velmi inteligentní. Ženy nejvíce projevují svou žárlivost špehováním partnera po sociálních sítích, kontrolou telefonu či emailu.
Kdy se pozná, že už je žárlivosti příliš?
Typicky se žárlivec projevuje snahou kontrolovat a řídit veškerý čas partnera. Musí mít podrobný přehled, co, kdy, kde a s kým partner dělá. Nejdříve jen kontroluje, postupem času se k tomu přidají i doporučení, a nakonec zákazy a příkazy. Pokud musíte informovat partnera či partnerku o každém svém kroku, být doma z práce na minutu přesně, nesmíte se setkat s nikým jiným než s lidmi, které vaše drahá polovička považuje za přijatelné, jde do tuhého.
Žárlivá žena versus žárlivý muž
Nelze naprosto přesně říct, kdo žárlí více, jestli muži, nebo ženy. Co se týče síly projevů a frekvence, jsou na tom obě pohlaví asi nastejno. Kde ale rozdíl určitě hledat můžeme, je způsob vyjadřování žárlivosti.
Foto: 123rf.com
Ženy často tropí „žárlivé scény“ na veřejnosti. Mohou být až hysterické. Ve společnosti se někdy chovají nevhodně, na svého partnera křičí a ponižují ho, zejména před jejich společnými známými a kamarády. Chtějí být středem pozornosti, i když si to mnohdy ani neuvědomují. Časté jsou také různé slovní útoky nebo dokonce i fyzické napadání. Ženy ze sebe chtějí udělat chudinku. Na slovní útoky a snahu ukázat partnerovi, jak jsou na tom špatně, reaguje většina mužů stáhnutím se a snahou vyhovět. Na agresivní útoky pak reagují prakticky dvěma způsoby:
- Neudrží se a vrátí fyzický útok, v takové chvíli jsou ale označeni za útočníka a ne za oběť.
- Stáhne se, dělá ústupky. Postupně ale chladne jeho vztah k dotyčné ženě a může ji začít i nenávidět.
Muži žárlí většinou doma a potají. Na veřejnosti se tolik neprojevují. Často si o nich nejbližší okolí myslí, že jsou to klidní a hodní muži, téměř ideální partneři… Někdy jsou označováni i za tzv. „podpantofláky“. Jen nejbližší okolí tuší, že to tak idylické není a něco je špatně. Žárliví muži mají často sklony chovat se násilnicky a agresivně – může docházet i k domácímu násilí.
Existuje řešení?
Možná vám to tak nepřipadá, ale čím víc ústupků uděláte, tím hůř pro vás. Partner bude tím víc přesvědčen, že to, co dělá, je oprávněné. Pokud máte vy sama nějaké pochybnosti, mluvte o nich. V klidu a bez emocí řekněte partnerovi vše o svých myšlenkách a obavách. Nikdy to ovšem nenechte zajít až k žárlivým scénám na veřejnosti. Ne vždy je všechno tak, jak se vám může zdát, a zbytečnými scénami partnera jen odradíte.
Lze žárlivost léčit?
Žárlivost lze zkrotit, lze ji zatajit či nějak kompenzovat, ale vyléčit chorobného žárlivce nejde. Vždy si pamatujte, a to zvlášť pokud doma takového žárlivce či žárlivku máte, že absolutní kontrola partnera není normální ani možná. Normální je svoboda.
Martina Mádlová
