Na kávu, tedy spíše na čaj jsme si sedli s Petrem Fialou. S mladým dobrodruhem z Brna, který se rád vydává na cesty po celém světě, a to vše s úsměvem a nadšením. Jeho vyprávění o jedné z největších zemí – Číně, bylo nejen velmi zajímavé, ale zároveň opravdu příjemně provedlo místem, o kterém má spousta z nás zbytečné předsudky.
Jaká místa jsi za svůj život procestoval a které z nich tě nejvíc oslovilo?
Procestoval jsem například Taiwan, Indii, Filipíny, New York, Norsko, Francii, Ukrajinu. Ale nejdéle jsem byl v Číně. Ta pro mě byla zároveň i nejzajímavější.
Proč zrovna Čína? Uměl si čínsky? Věděl jsi o téhle zemi něco?
Než jsem jel do Číny, moc jsem o ní nevěděl. Rozhodl jsem se, že se chci naučit čínsky a využít to i ke své práci. Zároveň jsem chtěl poznat jinou kulturu a jinou zemi.
Foto: Petr Fiala
Foto: Petr Fiala (Kchung Ming)
Jak probíhaly přípravy a jaká byla cesta?
Nejdřív jsem si chvilku spořil finance, abych si mohl koupit letenku. Tu jsem sehnal za vcelku slušné peníze. A letěl jsem s kamarádem. Měl jsem domluvené ubytování na kolejích a studium na škole, kde jsem se učil čínštinu. Let do Číny trval asi 13 hodin, přiletěli jsme a z letiště nás čekala ještě cesta vlakem. Ta trvala asi dalších 22 hodin. Byli jsme hrozně unavení.
Co tě hned po příletu překvapilo?
Všude bylo velké množství lidí. To, že tady v Česku je třeba plné vlakové nádraží nebo fronty lidí, je pořád ještě málo. V Číně na vlak čekalo tolik lidí, že jsem nevěřil, že se všichni do toho jednoho vlaku vejdeme. Byli tam opravdu tisíce lidí. Když vlak konečně přijel a my do něj všichni nastoupili, byl opravdu plný. Lidé seděli i na zemi a stáli úplně všude.
Foto: Petr Fiala (Peking)
Foto: Petr Fiala (v Kuej-čou )
Jak probíhalo ubytování?
Nejdříve jsme nemohli najít koleje, kde jsme měli být ubytováni. Poté jsme zjistili, že na posteli nemáme matraci. Každý zde má jen dřevěnou postel a matraci si musí dokoupit sám. Takže po náročném letu a úmorné cestě ve vlaku jsme museli ještě hledat tržiště a kupovat si matraci, abychom si konečně mohli odpočinout. To mě opravdu pobavilo.
A jak vypadal tvůj běžný den?
Ráno jsem šel do školy, tam se učil čínsky. Poté jsem zašel na oběd, buď ve škole, nebo do restaurace a šel jsem na koleje chvíli pracovat. Mám vlastní firmu, takže mi k práci stačil počítač. Poté jsem šel do města. Třeba i na diskotéku nebo ven s přáteli. Jelikož můžu pracovat z jakéhokoliv místa, nemusel jsem řešit žádné brigády a mohl se věnovat jen poznávání Číny a studiu jazyka. I když jsem si jednu brigádu přece jen vyzkoušel. Pózoval jsem ve fotbalovém dresu a nechal se fotit do reklamy. (smích) V Číně je spousta pracovních možností. Uplatní se zde hostesky, servírky v restauracích a velmi žádaní jsou i učitelé angličtiny.
Jedí v Číně psy?
To je opravdu častá otázka, když se člověk vrátí z Číny. (smích) Nejedí. I lidé v Číně berou psy jako domácí mazlíčky a skvěle se o ně starají. Opravdu v Číně není běžné jíst psy, mezi mladšími prakticky vůbec, u starších generací se to může vyskytnout, ale většina lidí to zde považuje za odporné.
Jaká jsou v Číně nejčastější jídla?
Foto: Petr Fiala
Mají zde různé typy pečiva, ale všechny jsou většinou sladké a všem se obecně říká: „mian bao“. Jinak se hodně lidí stravuje v restauracích, které jsou vždy otevřené do ulice. Já si nejdřív vybíral jídla podle obrázků. Velmi oblíbené jsou například nudle se zeleninou, polévka, rýže s kousky masa nebo kuře a kachna.
Ochutnal jsi tam i nějakou specialitu?
Celkově mají v Číně jídla s výraznou chutí. Například sladké jídlo je obalené v chilli, to mi ale nechutnalo. Chutnaly mi však knedlíčky, kterým se říká Jiao Zi. Je to těsto, ve kterém je maso nebo zelenina. Většinou jsou ponořené ve vývaru, který můžete jíst ke knedlíčku. Jednu dobu jsem také často jedl smaženou rybu. Vyzkoušel jsem i kuřecí dráp a musím říct, že vůbec nechutnal špatně.
A co ti tam z jídla chybělo?
Nejvíc mi chyběly uzeniny a šunka. Mléko se dalo koupit i klasické, ale víc se prodává ochucené. Měl jsem docela problém s tím, že jsem se vždy jednoho jídla přejedl a pak musel jíst něco jiného. Takže jsem se to snažil docela střídat. Je třeba zajímavé, že se na každém rohu prodávala Coca Cola, Fanta a tyto další známé limonády. Ty tam dokonce stály v přepočtu jen 6 Kč.
Jací jsou v Číně lidé?
Lidé v Číně jsou neuvěřitelně otevření. Jsou velmi přátelští a mají skvělý přístup k cizincům. Jsou také velmi pohostinní. Většina mladých, především holek, je konzervativních, žádná hospoda a diskotéky. Ale najde se tu i dost holek „divošek“.
Jak tě přijali jako cizince?
Přijali mě naprosto skvěle. Jelikož jsem byl cizinec, byl jsem pro ně zajímavý. Velmi je těšilo i to, že jsem se učil jejich jazyk a snažil se s nimi domluvit.
Překvapili tě zdejší lidé něčím?
Jak už jsem říkal, nejvíce svou pohostinností. Když jsem se ve městě nebo na vesnici spřátelil s nějakým člověkem, vůbec mu nedělalo problém vzít mě ihned do své rodiny, nechat ochutnat své jídlo a dokonce mi nabídnout i možnost přespání. Chovali se ke mně jako k vážené návštěvě.
A co nějaké výlety po okolí?
Navštívil jsem samozřejmě Velkou čínskou zeď a pak také Opičí horu nebo největší vodopád Číny. Jelikož je celá Čína opravdu obrovská, cesta na výlet trvala třeba i 7 hodin vlakem. Navštívil jsem také nádherné místo Čang-ťia-ťie, kde se natáčel film Avatar.
Foto: Petr Fiala (Čang-ťia-ťie)
Foto: Petr Fiala (Největší vodopád v Číně Chuang kuo šu)
Co tě na Číně nejvíc překvapilo a jaké mají tradice?
Překvapilo mě, jak jsou zde města čistá a bezpečná. Skoro na každém rohu je policista a v Číně se skoro vůbec nekrade. Civilisti nesmí mít u sebe zbraň ani nůž. Pro obyčejné lidi zde neexistuje zbrojní pas. Ten mohou mít jen policisté. Našel jsem zde také hospodu pro cizince, kde jsem si s lidmi mohl popovídat i dalšími jazyky. Převážně tedy angličtinou. Mimo jiné Číňané milují karaoke, takže tam najdete spoustu karaoke barů a klubů.
Šokovalo mě také, že třeba večer, když šel člověk po ulici, na každém rohu seděli lidé a hráli hru Ma Jiang. Tuto hru zde hrál opravdu každý. Já se ji naučil a ostatní byli nadšení, že jako cizinec hraji s nimi. Také jsem byl překvapený, že úplně všude byly turecké toalety. Myslím, že jsem v Číně naši obyčejnou toaletu ani nezaznamenal.
Foto: Petr Fiala
Foto: Petr Fiala
Jaké mají v Číně tradice, svátky?
V Číně se neslaví Vánoce. Číňané mají Čínský nový rok, což je jakoby spojení našich Vánoc a Silvestra. Tento svátek se například na vesnici slaví tak, že se zabije jedno velké prase a pozvou se všichni příbuzní. Klidně i 100 lidí. A ti celé toto prase snědí, málokdy něco zbude. Je to jedna velká hostina. K tomu se pije Miyu Jin, což je asi padesátiprocentní kukuřičná pálenka.
Jak dlouho jsi v této zemi byl?
Byl jsem zde necelý jeden rok a musím říct, že mi tato zkušenost hodně dala. Potkal jsem spoustu zajímavých lidí a s některými jsem v kontaktu i dnes. Poznal jsem jinou kulturu, jinou zemi a tyto zážitky můj život rozhodně obohatily. Nejdříve jsem zde trávil čas s anglicky mluvícím spolubydlícím, ale nakonec jsem byl rád, když odjel. To mě opravdu donutilo naučit se domluvit čínsky, protože málokterý Číňan angličtinu ovládal. To bych rozhodně doporučoval všem. Jet sám a mluvit, mluvit, mluvit!
Máš v plánu se do Číny vrátit?
Rozhodně! Ideálně bych se tam chtěl i usadit a najít si třeba ženu. (smích)
Za celou naši redakci děkuji za rozhovor a přeji, aby ses do Číny zase brzy podíval.
Michaela Michalíková
