O chronické kopřivce se příliš nemluví, ale podle lékařů patří mezi dvacet nejčastějších kožních onemocnění. Každý pátý člověk na světě se alespoň jednou za život s nějakým druhem kopřivky setká. A to není zanedbatelné číslo. Maximum výskytu chronické kopřivky je mezi 20. a 40. rokem věku. A pozor by si měly dát především ženy, protože výskyt tohoto kožního onemocnění je u žen dvojnásobně vyšší než u mužů.
Často je kopřivka spojována s reakcemi na jahody, kdy po větší konzumaci určitého ovoce tělo reaguje svěděním kůže. Je to nepříjemné kožní onemocnění, kterým někdy v životě trpěl skoro každý. Někteří lidé mívají kopřivku opakovaně. Kopřivka má ale mnoho tváří, zejména ta déle trvající – chronická, pro pacienta znamená dlouhodobé obtíže zasahující téměř do každé oblasti života.
„Kopřivka se projevuje především malými nebo velkými kopřivkovými pupeny na kůži. Ty jsou velmi svědivé, až do pocitu pálení. Pupeny se stěhují z místa na místo, konkrétní pupeny většinou do 24 hodin mizí a nezanechává po sobě stopy, není-li rozškrábána. Mohou být načervenalé, ve středu bledší. Může je provázet i svědivý otok. Ten mizí většinou do 72 hodin od výskytu,“ říká dermatolog profesor MUDr. Petr Arenberger.
Prevence je důležitá, ale není snadná
Pro pacienty představuje život s chronickou kopřivkou i psychickou zátěž. Příznaky se objevují velmi neočekávaně. Pacient nikdy neví, zda bude mít „pouze“ pupeny nebo i nepříjemné otoky. Kopřivka má proto vliv na jeho každodenní činnosti – člověk se může hůře soustředit, špatně spát nebo se cítit velmi unavený. Prevence je možná pouze v situaci, kdy je příčina kopřivky známa – například při kopřivce chladové nebo tepelné, po potravinách, lécích nebo kontrastních látkách. Lékaři dělí kopřivky na akutní a chronické. Akutní trvá obvykle několik hodin nebo dnů, často se u ní uplatňují mechanismy imunologické přecitlivělosti a s větší pravděpodobností se najde spouštěcí příčina.
Včasná návštěva dermatologa
Závažnější je ale chronická kopřivka. Ta trvá déle než šest týdnů, často však může trvat i několik měsíců či let. Klasifikace chronických kopřivek je obtížná, protože nejde vždy jednoznačně prokázat jejich příčinu. „Zpravidla dělíme chronické kopřivky na spontánní (kde neexistuje jednoznačný zevní vyvolávací faktor, příčiny tak mohou být známé či neznámé) a na ty indukovatelné, kde tělo reaguje na nějaký konkrétní zevní podnět (například na chlad, tlak, teplo nebo fyzickou zátěž),“ dodává profesor Arenberger.
Zapomeňte na domácí samoléčbu. Důležité je navštívit dermatologa, který již stanoví postup diagnostiky a léčby. Diagnostickým postupem se pokusí zjistit vyvolávající příčinu, aby v pozitivním případě poradil, jak ji odstranit. Dále nasadí antihistaminika nebo kortikoidy, celkově imunomodulátory a u chronické kopřivky, u níž se příčina nenašla, i moderní biologika.
Alice
