V každém vážném vztahu dřív nebo později dojde k okamžiku, kdy se dva rozhodnou žít spolu. Po vzrušujícím nadšení z tak důležitého kroku přichází na řadu také záležitosti běžného provozu. Jednou z nich jsou finance a peníze všeobecně. Je dobré si právě o nich promluvit hned ze začátku a stanovit si pravidla, protože se tím vyhnete velkému množství nedorozumění, neshod nebo dokonce nezaplaceným účtům.
Ačkoliv se s partnerem nade vše milujete a sdílíte velké množství společných hodnot a zájmů, zacházení s penězi je více než ožehavé téma a ne každý má schopnost s nimi adekvátně nakládat. Celkově může být finanční gramotnost partnerů značně rozdílná a buďme k sobě upřímné, zvláště my ženy často navzdory všem svým znalostem, schopnostem a rozhodnutím si právě tyhle boty, šaty nebo rtěnku prostě koupit musíme.
Samozřejmě ideální je, pokud jsou oba partneři rozumní, dokáží spořit, s rozvahou nakupovat a o všech výdajích si společně promluvit. Také je nutné si uvědomit, jaké výdaje nás při společném bydlení čekají a jaké máme plány do budoucna. Výdaje si můžeme rozdělit na pravidelné (zálohy za energie, nájem, pojistky, potraviny atd.) a nepravidelné, jako jsou nákup nábytku, nových spotřebičů, když ty staré doslouží, nebo dovolená.
V podstatě existují 3 typické modely financování společného soužití:
-
Každý z partnerů má své finance a platí část nákladů
V tomto případě mají oba z partnerů svůj příjem a společně se domluví, kdo bude platit které pravidelné výdaje. Například muž může platit náklady ohledně bydlení (nájem, energie) a žena náklady ohledně stravování. Po zaplacení těchto výdajů každému zbývá jeho část přijmu k vlastnímu užití a například v případě dovolené si každý z partnerů zaplatí svoji polovinu.
Ideální je tento model především v případech, kdy jsou partneři v zacházení s penězi velice rozdílní. Pokud je jeden partner spořivý a druhý naopak žije tzv. od výplaty k výplatě, nebylo by úplně vhodné vést finance společně, zvlášť pokud by ten rozhazovačnější partner utrácel i peníze toho spořivějšího.
Nevýhodou může být celkem široké pole „šedé zony“, kam může spadat například kosmetika pro druhého z partnerů, prací prášek nebo nová pračka. V začátcích společného soužití v tomto modelu většinou dochází k tomu, že velké výdaje zaplatí jeden z partnerů s tím, že v případě rozchodu je daná věc jeho. V dlouho trvajícím vztahu se drobné výdaje stejně nakonec slijí a platí je oba.
-
Část peněz dohromady, zbytek peněz každý pro sebe
Foto: 123rf.com
Ve druhém modelu si partneři například založí společný účet, kam každý pošle určitou částku, z níž se zaplatí pravidelné výdaje (nájem, nákup potravin), a můžou zde I spořit třeba na „své bydlení“ nebo dovolenou. Zbytek peněz pak každému zůstává k jeho potřebě. Otázka v tomto případě je, zda mají partneři posílat na společný účet oba stejnou částku, nebo zda by částka měla být poměrná k příjmům každého partnera.
Výhoda tohoto modelu je podobně jako u výše uvedeného v tom, že spořivější partner nemusí doplácet na toho utrácivějšího. Navíc pokud má jeden z partnerů například finančně náročný koníček, nijak to neomezuje toho druhého. V tomto modelu se lépe pokryje tzv. šedá zóna, kdy není zcela jasně definováno, kdo by to měl platit, a platí to stejnou měrou oba. A jako bonus si spolu mohou partneři spořit například na dovolenou, a těšit se tak na společný zážitek.
-
Všechny peníze dohromady
Třetí model pak spočívá v tom, že se příjmy obou partnerů dají na jedno místo a zaplatí se z toho veškeré výdaje, které partneři mají, počínaje nájmem a konče koupí nového horského kola.
Výhodou tohoto modelu je, že oba víte, kolik peněz reálně máte, a můžete je lépe „kontrolovat“.
Nevýhodou je pak absolutní kontrola veškerých výdajů. On totiž člověk dokáže být velkorysý, dokud má peněz dostatek, ale ve chvíli, kdy se jejich množství tenčí, pak může být zdrojem sváru I třívrstvý toaletní papír. Nezapomínejte také na to, že je potřeba zajistit k těmto financím rovnocenný přístup oběma partnerům. Ono se totiž opravdu tomu druhému bohužel může něco stát a nikdo v takových chvílích netouží řešit odstřihnutou elektřinu nebo to, že nemá ani na rohlík. A mezi posledními nevýhodami tohoto způsobu je nutné jmenovat skutečnost, že tajně nekoupíte ani dárek tomu druhému. Ať už to bude zřetelné z provedené transakce, nebo z výběru většího obnosu peněz, ten druhý přijde přinejmenším o milé překvapení.
Rada pro ženy
Foto: 123rf.com
Dovolila bych si nyní jednu radu. Pokud bude vaše společné soužití šťastné a rozhodnete se pořídit si dítě, je čas si rozhovor na téma peníze udělat ještě jednou. Ať totiž zvolíte kterýkoliv model společného financování, ve chvíli, kdy je žena odkázána na rodičovský příspěvek, nezbývá, než aby partner přispíval do rodinného rozpočtu více, než byl doposud zvyklý. A doposud soběstačné ženě, která byla zvyklá si na všechno vydělat sama, občas nezbyde, než si občas o nějaké peníze říct. V případě, že si tuto situaci proberete předem, nebudete ani jeden tolik nepříjemně překvapeni.
Co v případě rozchodu?
A k tématu společných financí patří i ta nepříjemná část. Ne vždy společné soužití vydrží a je dobré si uvědomit, že může dojít k rozchodu. I když si to nikdo ze zamilovaných připustit nechce, není na škodu si s partnerem probrat, jak byste takovou situaci chtěli řešit. V případě, že máte alespoň zčásti oddělené finance, bývá situace snažší a věci si bere ten, kdo je zaplatil. Případně je jeden druhému schopný doplatit nějakou částku napřílad za vybavení bytu. Sice je to nepříjemné a člověk si nechce nic takového přivolat nebo připustit, ale rozchod sám o sobě je velice emotivní a bolestivá záležitost, která v lidech vyvolává spíše to horší, a tak je dobré nemuset se dohadovat alespoň o tu sedací soupravu…
Který model společného soužití upřednostňujete vy? A překvapil vás někdy partner naprosto nesmyslnou útratou?
Anna Matějová
