V dnešní době se žárlivost stává globálním společenským problémem. Na toto téma existuje celá řada teorií, které si do jisté míry protiřečí. Někteří odborníci tvrdí, že žárlivost je ve skutečnosti nedůvěra. Jiní naopak tvrdí, že člověk, který nežárlí, nemiluje. Co se tedy doopravdy skrývá pod tímto pojmem?
Vědomá žárlivost bývá ztotožňována s nedůvěrou
Žárlivost se u člověka může projevit jak podvědomě, tak i vědomě. V případě vědomé žárlivosti můžeme mluvit spíše o nedůvěře. Člověk v takovém případě své druhé polovičce nedůvěřuje, není schopen pochopit opravdový smysl jejích slov a činů a neustále se domáhá domnělé pravdy. Takový typ žárlivosti můžeme přirovnat k psychickému onemocnění. Člověk má v takovém případě problém kontrolovat sám sebe, často se stává agresivním a nevyrovnaným.
Podvědomá žárlivost vypovídá o skutečné lásce
Podvědomá žárlivost se považuje za nejvyšší projev čisté a hluboké lásky. Člověk si je v takovém případě moc dobře vědom toho, nakolik je pro něho ona láska cenná, a má upřímný strach, aby svůj protějšek neztratil. Jakékoliv náznaky náklonnosti jeho drahé polovičky k jinému člověku opačného pohlaví v něm tedy vyvolávají skutečný strach z prázdnoty, které by bez své lásky musel čelit. Potencionální sok číhá na každém kroku a člověk má tedy oprávněný nárok na určitou žárlivost. Avšak jenom v ohraničených případech a s ohraničenými projevy své žárlivosti.
Podvědomá žárlivost je vlastně velmi nevinná
Žárlivost tohoto typu bývá jenom zřídkakdy zakončena nepříjemnými hysterickými scénami a bývá přijímána s láskyplným pochopením. Podvědomá žárlivost se totiž jenom zřídkakdy otevřeně projevuje. Žárlivci v tomto případě mají jenom špatnou náladu, zkažený apetit a špatné spaní. Jsou i případy, kdy člověk svou žárlivost vůbec nevnímá a dokonce se dušuje, že žárlivost s jeho charakterem nemá nic společného.
Žárlit není žádná věda
Myslete na to, že žárlit je velmi jednoduché, avšak důvěřovat nikoliv. Důvěře je totiž potřeba se naučit, kdežto žárlivost je natolik primitivní záležitostí, že lidstvo provází odnepaměti a její výskyt můžeme zaznamenat v mnohem větší míře než onu životně potřebnou důvěru.
A do jaké skupinky se řadíte vy? Bezuzdně žárlíte, nebo jste se naučila důvěřovat?
