Záhadných událostí či fenoménů, které se zatím nepodařilo racionálním způsobem uspokojivě vysvětlit, je opravdu mnoho. Pomineme-li ty nejznámější, jako je Lochneská příšera, Yetti, Turínské plátno anebo třeba Atlantida, existuje stále hodně těch, které jsou diskutovány a probírány ze všech stran. Dosud však ani u nich nebylo nalezeno vysvětlení. Pojďme se podívat na ty nejzajímavější.
Fenomén „The HUM“
Tento fenomén je často nazýván „Taoským Hum“ podle města v Novém Mexiku, kde se objevil počátkem 90. let a kde se začalo s jeho zkoumáním. Nejedná se však o místně lokalizovaný fenomén, byl slyšen na různých místech světa. Jde o nízkofrekvenční zvuky, které mají různou formu, pulzují, vibrují, mohou však být také zcela konstantní. Hlasitějším se „hum“ (anglicky bzučení, bručení) stává v noci a také uvnitř budov.
Slyšet ho může přibližně jen 2 – 10 % lidí. Ti jsou pod jeho působením nervózní, nemohou spát a trpí depresemi, nevolnostmi a bolestmi hlavy. Podezření na souvislost s tímto působením byla vyjádřena také v případě několika sebevražd. „Hum“ je dodnes nevysvětlenou záhadou. Možným rozuzlením je tvrzení, že zvuk má přírodní původ, například může jít o vulkanickou činnost, tektonické desky, tekuté písky. Dle jiných verzí je to projev vojenského zařízení HAARP, mimozemšťanů, samotné Země. Objevil se také názor, že zvuky přicházejí ze samotného pekla anebo jde o troubení apokalyptických andělů.
Tajemství Djatlovovy výpravy
Foto: pinterest.com
Horor, ze kterého doslova tuhne krev v žilách, se odehrál na počátku roku 1959 v oblasti Severního Uralu. Z desetičlenné výpravy mladých lyžařů se živý vrátil pouze jeden, který výpravu kvůli zdravotním problémům vzdal vlastně hned na samém začátku. Devět dalších členů, studentů Polytechnického institutu, dvě dívky a sedm chlapců ve věku mezi 22 a 38 lety (nejstarší člen výpravy, instruktor, zemřel v den svých 38. narozenin), pokračovalo směrem ke svému cíli. Jednoho večera se utábořili na úpatí Cholat Sjachyl neboli Hory mrtvých a podle dochovaného deníku šli unaveni brzy spát. Od té doby se neozvali ani svým blízkým, ani škole.
V únoru se po jejich stopách vydala záchranná výprava, která nalezla rozřezaný a napůl stržený stan. Příšerným způsobem zdevastovaná těla členů výpravy pak nacházeli v okolí. Podle lékařů byla těla vystavena extrémní síle, kterou by člověk nebyl schopen vyvinout. Teorií o tom, co se stalo, padlo mnoho: mimozemšťané, plazmoid, paranormální síly, testy nových tajných zbraní, uprchlí trestanci, domorodý kmen Mansi… Co přesně se v tu noc stalo, však nikdo dosud nevysvětlil.
Pollockova dvojčata
Foto: pinterest.com
Když 4. října 1958 porodila Florence Pollocková dvojčata – dvě holčičky, byli s manželem Johnem šťastní. Před rokem a půl totiž přišli při tragické dopravní nehodě o obě své dcerky. Joanně bylo v té době 11 let, Jacqueline byla šestiletá. Novorozená děvčátka rodiče pojmenovali Gillian a Jennifer a již brzy po jejich narození si povšimli, že mají jizvy a mateřská znaménka na místech, kde je měly jejich zesnulé sestry. Později děvčátka poznávala místa, kde dříve nikdy nebyla a uměla pojmenovat hračky po mrtvých dívenkách. Také se bála aut. Jejich vzpomínky náhle zmizely, když dívky dosáhly věku 5 let. Dosud nikdo nepřišel na to, zda se skutečně jednalo o reinkarnaci, anebo falešnou naději, kdy si zoufalí rodiče přáli vidět v dětech své znovuzrozené dcerky a přikládali každé jejich poznámce či projevu daleko hlubší význam, než jaký skutečně měly.
Voynichův rukopis
Foto: pinterest.com
Toto neobvyklé dílo je psáno neznámým písmem v neznámém jazyce a je plné podivuhodných kreseb rostlin, nahých žen v podivných nádobách, které vypadají jako lidské orgány, astrologických a astronomických nákresů. Rukopis o zhruba 240 dochovaných stranách (některé chybí, původní počet listů se odhaduje asi na 270 – 280), psaných na pergamenu, zkoumali mnozí odborníci. Nebyli však schopni přeložit text ani určit jazyk knihy. Její tajemství nezlomili ani odborníci z amerického bezpečnostního úřadu, kteří se snažili rozšifrovat text mimo jiné i za pomoci speciálního počítačového programu. Obrázky rostlin jsou také zvláštní: nelze je identifikovat. Podle radiokarbonové datace je určeno období vzniku rukopisu do let 1404 – 1438. Jedná se tak o jedno z nejtajemnějších mystérií vůbec. V současnosti je majetkem americké Yaleovy univerzity.
Nesmazatelný otisk ruky Francise Leavyho
Foto: pinterest.com
8. dubna 1924 myl hasič Francis Leavy během své služby okna strojovny hasičské stanice v Chicagu a jeho kolegové měli od rána pocit, že není „ve své kůži“. Uprostřed mytí se najednou zastavil, opřel se zamyšleně o okno a řekl, že má neodbytný pocit, že toho dne zemře. To se také stalo: při požáru zahynul v troskách sesuté budovy spolu s dalšími kolegy. Záhy po tragédii se na okně objevila skvrna se zřetelnými obrysy lidské dlaně, a to přesně v místě, kde se o okno opřel hasič Francis Leavy. Vyděšení kolegové se marně snažili otisk odstranit. Nakonec se rozhodli okno ponechat ve stavu, v jakém je, a uctívat jej jako památku na zemřelého kolegu. Okenní tabulka vydržela přesně dvacet let. Na jaře roku 1944 hodil chlapec, rozvážející denní tisk, noviny směrem k oknu tak nešikovně, že tabulku rozbil.
Duch ze schodiště Královského muzea
Foto: pinterest.com
Když si penzionovaný reverend Ralph Hardy z White Rock v Britské Kolumbii chtěl prohlédnout fotografii, kterou si pořídil při svém pobytu v Anglii, nestačil se divit. Ve chvíli, kdy si na památku fotografoval elegantní točité schodiště, zvané Tulip Staircase v greenwichském Královském muzeu, na schodišti nikdo nebyl. Přesto po vyvolání byla na snímku zřetelně vidět mlhavá postava, která se snažila šplhat po zábradlí schodiště. Výsledek zkoumání filmu, na kterém se podíleli také odborníci z Kodaku, zněl: snímek nebyl nijak pozměněn! Mohl to být snímek přízraku? Možná ano. Nebyl by to první případ setkání s paranormálními jevy v tomto objektu. Nejen návštěvníci, ale i sami zaměstnanci potvrzují existenci nevysvětlitelných jevů: od píchání neviditelnými prsty přes sborový zpěv linoucí se odnikud až po výskyt přízračných postav.
Zelené děti z Woolpitu
Foto: pinterest.com
Dvě děti se zelenou pokožkou byly údajně nalezeny ve 12. století v anglickém Suffolku. Chlapec a dívka mluvili neznámým jazykem a nejedly nic jiného než fazole. Teprve později si zvykli na chléb a další potraviny. Děti byly pokřtěny, avšak chlapec zemřel krátce poté. Dívka vyrůstala v lidské společnosti, její pokožka postupně ztrácela zelené zbarvení a naučila se mluvit anglicky. Vysvětlila pak svým zachráncům a pěstounům, že s bratrem pocházejí „z tmavého místa bez slunečního záření a jen s velmi slabým světlem“.
Teorií, odkud děti skutečně pocházely, je několik. Spekuluje se o jejich příchodu z dutého jádra Země, z paralelní dimenze, z jiné planety. Jedna z verzí, které pracují s racionálním vysvětlením, bere v potaz skutečnost, že se příběh měl odehrát v době panování Jindřicha II., kdy bylo kvůli pronásledování Vlámů vybojováno mnoho bitev. Rodiče dětí byli podle této teorie zabiti a děti uprchly do lesa, kde se nacházely důlní chodby. Kvůli nevhodnému prostředí a podvýživě se u dětí prý vyvinula anémie, která mohla zapříčinit zvláštní barvu kůže. A neznámým jazykem mohla být vlámština.
Kateřina Magdalena Machová
