Vyzkoušela jsem opravdu velké množství skupinových lekcí, cvičení a sportů, ale žádný zážitek mi neutkvěl v hlavě tak silně jako hodina MMA. Byla to vůbec druhá hodina bojového sportu v mém životě, tou první bylo karate. Jako malá jsem na něj chodila s bratrem, ale byla jsem hubené a neduživé dítě, a tak jsem často končila v nepříjemné poloze s bratrem na zádech a uplakaným obličejem v žíněnce.
V rámci hubnutí jsem si však řekla, že bych měla vyzkoušet opravdu všechno, a tak jsem se přihlásila na kurz MMA. Když jsem v televizi viděla dva svalnaté muže bojující v zápalu testosteronu v oploceném oktagonu, řekla jsem si, že tohle je něco pro mě. MMA jsem si představovala tak, že po většinu hodiny budu ležet na slabším jedinci na zemi a že budu stále vítězit. To jsem ovšem netušila, že většinu času budu ležet na zemi já a že někdo bude stále vítězit nade mnou. Dost mi to připomínalo dětství.
Hlavně vydržet
Vůbec jsem nevěděla, co od MMA čekat a zda to vůbec zvládnu. Uklidněna slovy svého bratra, že patrně půjde o trochu těžší jógu, jsem se dostavila na první hodinu. Dostala jsem do dvojice něžnou a hubenou blondýnku a v duchu jsem si říkala, že tohle bude ještě snadnější, než jsem si původně myslela. Po pěti minutách boxu s mým hubeným protějškem, během kterých jsem byla neustále shazována na zem, jsem si myslela, že tohle nemůžu přežít. Když se role otočily a byla jsem to já, kdo měl onu blondýnku shazovat na zem, ani jednou jsem neuspěla. Byla jsem ponížená, zpocená a naprosto vyčerpaná. Chtěla jsem to vzdát. Díky své tvrdohlavosti a neschopnosti přiznat porážku jsem s otřesem všech vnitřních orgánů přečkala celou hodinu. Už je konec, to nejhorší je za mnou.
„Ponížení“ na závěr
Na konci hodiny, když jsme si všichni vyndali chrániče na zuby a byli schopni opět hovořit jako civilizovaní jedinci, jsem s blondýnkou prohodila pár slov. Když už jsem si myslela, že nemůže být hůř, tak mi ta slečna, která mě celou hodinu opakovaně bila, přiznala, že jí je pouhých 15 let. Bylo to tady, ten moment ponížení, který si budu pamatovat po zbytek svého života. Zbilo mě dítě. Bylo to nejhůř utracených 140 korun v mém životě.
Sport, který není pro mě
Po návratu domů a následné kontrole všech zubů jsem zjistila, že pro mě osobně tudy cesta nevede. Ačkoliv jsem si vždycky myslela, že jsem poměrně drsná holka, po jedné lekci MMA si musím přiznat, že nejsem. Je to skvělý sport, který je opravdu náročný jak na fyzičku, tak na koordinaci všech končetin, což je zrovna má slabá stránka. Pokud jste divoška, která se u shazování kil nechce nudit, a máte ďábla v těle, určitě to zkuste. Pokud vám ale přijde nelidská i hodinová bikram yoga, asi pro vás tento sport nebude vhodný.
A co vy dámy, vyzkoušely byste MMA?
Lucia
