„Můj přítel David je prostě dítě,“ začíná své vyprávění smutným povzdechem sedmadvacetiletá Radka. „Bude mu třicet, a přesto nemá stabilní práci, už nevím, co si s ním mám počít. Vysokou školu před pár lety nedokončil, když jsem ho teď přesvědčila, aby se dálkově přihlásil na jinou, skončilo to katastrofou. Vůbec se neučil, jen hrál počítačové hry, což obhajoval tím, že učit se ho nebaví. Na školu ho nakonec přijali, ale asi proto, že tam brali každého. Jak snadno se tam dostal, tak snadno zase skončil. Na školu kašlal a nebyl schopen udělat jedinou zkoušku.“
Když je žena úspěšnější
„Zatímco já jsem vystudovala dvě vysoké školy, pracovala a podnikala zároveň, David se potácel od jedné hrozné práce k další. Měla jsem velké tendence mu zprvu pomáhat, ale nakonec jsem to vzdala, protože jsem svých starostí měla více než dost. Když šel na pohovor, nikdy se nepřipravil, motivační dopisy zásadně nepsal, životopis jsem mu musela upravit já. Jako bych doma měla malé neschopné dítě.“
Chyba na začátku
„Asi je to moje vina,“ říká mladá blondýnka a krčí při tom rameny. „Od rodičů jsem dostala byt, do kterého se David záhy nastěhoval, protože bydlel s otcem a u něj jsme se scházet nemohli. O domácnost jsem se od začátku starala pouze já, prala jsem, žehlila, nakupovala a vařila. David začal později nákupy platit, ale nájem mi nedával nikdy.“
Přestože David do domácnosti nic nepřinášel, měl pocit, že doma nemá takový servis, jaký by si zasloužil. „Když přišel z práce domů, vztekal se, že není uklizeno a že pro něj nemám nachystanou večeři. Kdysi jsme se totiž domluvili, že uvaří ten, kdo bude dřív doma. Jenže to jsem ještě nevěděla, že se David každý den po práci stavuje v hospodě, zatímco já jsem přilítla z práce a začala jsem uklízet a vařit. Když jsem to nestihla, bylo zle.“
Pořád něco vyžaduje
„David ode mě v jednom kuse něco vyžaduje, ale sám mi není schopen dát nic. Nemá vysokoškolské vzdělání, jen špatně placenou práci. Žije v mém bytě, neplatí mi nájem, uklízí jenom o víkendu, protože na to podle svých slov přes týden nemá čas. Jenže já jsem přeci také v práci! Zatímco já se pořád snažím v téměř každém aspektu svého života – ve škole, v práci, v podnikání, v mezilidských vztazích, David nedělá vůbec nic. Když jsem nervózní, že něco nestíhám, a chci, aby mi v domácnosti alespoň jednou pomohl, je nevrlý. Prý, že neví, proč by měl řešit, že si toho nakládám moc, a že mám omezit jiné aktivity, abych na tohle měla čas. Popravdě čekám, že každou chvíli vybouchnu.“
Jak z toho koloběhu ven
V kvalitním vztahu by se měly potkat dvě dospělé a tolerantní osoby, které už vědí, co chtějí, a jsou schopné dělat ústupky. Ve vyváženém vztahu by neměla jedna strana pouze brát a druhá jenom dávat. Pokud jste vy tím jediný dospělým, možná je načase se zamyslet, co se bude dít, až si s partnerem pořídíte dítě. Jste ochotná být ta jediná zodpovědná? Co když onemocníte a bude potřeba se postarat o domácnost, dítě i účty? Pokud si myslíte, že toho váš partner nebude schopen, možná je načase, abyste se podívala po jiném.
Lucia
