Přemýšlíte někdy nad tím, jestli se vám jako rodičům daří dostatečně posilovat sebevědomí vašich dětí? Víte, kde jsou hranice zdravého a nezdravého sebevědomí? Má smysl podporovat dítě a chválit ho za každou cenu? Spousta otázek, které si klade většina rodičů… Jak by to mělo být ve skutečnosti, to se pokusíme odhalit v dnešním článku.
Současný výchovný trend
Současná doba staví na výkonu. Otázka je, do jaké míry je to správné. Jako rodiče se pochopitelně snažíme své děti podporovat. Někdo víc, někdo méně. Máme je ale soustavně jen chválit, abychom v nich postupně vypěstovali dostatečné sebevědomí? Co když v nich ale místo toho vypěstujeme pocit, že mají talent na všechno, a oni pak narazí? Pochopitelně je stejně špatné chválit děti za všechno jako je nechválit za nic a neustále jim jen spílat. I v případě, jako je tento, je dobré zvolit zlatou střední cestu.
Příklad ze života
„Můj otec mne snad nikdy za nic nepochválil,“ stěžuje si Petr (25 let). „Když jsem ze školy přinesl známku horší než dvojku, podrobil mě křížovému výslechu, proč jsem to nedal rovnou za jedna. Když se v žákovské knížce objevila trojka, přestal se mnou mluvit. Popravdě, choval se v mnoha věcech divně. Nenechal mě ani umývat nádobí, protože prý to neumím, nedělám to pořádně, a kdo by to dělal znovu po mně!? Máma bývala na mé straně, za trojky mě neodsuzovala a nádobí raději umyla ona. Když se mi ve škole něco opravdu povedlo, uměla mě pochválit. Bylo to fajn, ale já podvědomě vždycky cítil, že pochvala od otce by pro mě byla mnohem důležitější. A přiznám se, totéž cítím i teď, když už mám po studiích a začal jsem pracovat.“
Snahu je důležité ocenit
Když své dítě chválíme neadekvátně, může to škodit stejně, jako když jej nechválíme vůbec. Snahu dítěte je vždy důležité ocenit. Nesmíme ale zapomínat ani na konstruktivní kritiku. Poradit dítěti, jak by se dala věc udělat jinak a lépe. Ovšem pozor, je třeba se vyhnout srovnávání dítěte se sourozenci, vrstevníky, kamarády a nepoužívat výrazy typu „Já, když jsem byl tak starý jako ty…“
Činnost pro radost je důležitá pro lidskou psychiku
Psychologové tvrdí, že pokud děláme něco pro radost, má to smysl a je to velmi důležité pro psychiku člověka. Zábavné aktivity je tedy třeba podporovat i u dětí, aby jim přinesly pocit relaxace, zábavy, radosti a aby se utužovalo jejich zdraví. Nelze zohledňovat jen činnosti a aktivity, ve kterých může dítě vyniknout.
Kdy může nastat problém
Největším problémem dětí bývají jejich přehnaně ambiciózní rodiče. Chybou takových rodičů je, že nutí své děti, aby za rodiče plnily jejich nerealizované cíle a sny. Takovým chováním však rodiče vyvíjejí naprosto nepřirozený, silný tlak na své děti, aniž by uvažovali nad tím, zda má jejich dítě na danou činnost vůbec nějaké nadání. Tím u dítěte vypěstují zaměření na výkon. Pokud se dítěti něco nevydaří, rodiče svalí vinu na trenéra, učitele či někoho jiného, a tím své dítě drží mimo realitu. Prošlapávají mu tak cestičku, a v důsledku takovéhoto výchovného postupu se dítě může ocitnout až v úplné izolaci od svých vrstevníků. Dítě se snaží vyhovět rodičovským požadavkům, bude pravděpodobně svůj neúspěch brát jako selhání a může se z něj stát dokonce agresivní jedinec, který se obrátí proti svému okolí.
Ideální cestou je vedení k harmonickému rozvoji
Vyváženost v činnostech pomáhá harmonickému rozvoji dítěte. Vede ho správným směrem, který mu ukazuje, že neúspěch není katastrofa, ale zkušenost, ze které se může poučit na své další cestě životem. Je důležité, aby dítě vědělo, že každý z nás chybuje, tedy i dospělí, a dokonce i jeho rodiče. Moudrý rodič své dítě při prohře podrží, pomůže mu, aby se zklidnilo, uvolnilo a ze své prohry nedělalo konec světa, ale umělo si užít radost z jiných oblastí svého života, než jsou pouhé výkony.
Zuzana Bohdalová
