Mnohé věci v životě nedokážeme ovlivnit. Smutek ze smrti blízké osoby je jednou z nich. Jde o břemeno, které v sobě nosíme dlouhé roky a několikadenní volno v práci nám zdaleka nestačí na to, abychom se z tragédie vzpamatovali. Podobná událost nás vyčerpá emočně i fyzicky. A přestože bychom nejraději zůstali doma a zalezli pod peřinu, práci nemůžeme odkládat věčně. Musíme se vrátit do původního života, jakkoli nedůležitý nebo vzdálený nám připadá.
Následující návod vás v žádném případě nezbaví bolesti, může vám ale pomoci zvládat pracovní dny o něco lépe.
Návrat do práce
Pro někoho může být návrat do práce vítaným rozptýlením, jiní jej vnímají jako povinnost. Nikdo netruchlí stejně a každý se s novou situací vyrovnává vlastním způsobem. Říká se, že by člověk po podobné události neměl dělat v životě žádné radikální změny, protože neuvažuje zcela jasně. Ani to ale není předepsaným pravidlem.
Karolína se hned po smrti manžela vrhla do práce. O pár měsíců později podala výpověď, prodala společný dům a přestěhovala se do podnájmu. „Když se teď podívám do minulosti, vím, že jsem se možná rozhodla ukvapeně, nicméně správně. Nedokázala jsem dál pokračovat v životě, který jsme si s manželem vybudovali,“ vyjádřila se.
Proto žádné návody neberte příliš vážně. Poslouchejte sami sebe. Pokud ve vás přetrvává pocit, že byste měli překopat celý život od základu, možná na tom něco bude.
Nepředpokládejte, že spolupracovníci vědí, co se stalo
Kdysi ztrátu blízkého signalizovala černá barva, dnes však už i té odzvonilo a smuteční outfit nemusí vůbec nic znamenat. Kolegové si vaši ztrátu vůbec nemusí uvědomit. Také nepředpokládejte, že šéf všechny informoval. Mnoho zaměstnavatelů zprávu oznámí pouze nadřízeným a čeká, že se informace rozšíří, než se do práce vrátíte.
Pravdou je, že většina společností zvládá smrt rodinných příslušníků stejně mizerně a trapně jako lidé. Smrt způsobuje, že se cítíme nepohodlně a nevíme, co bychom měli říci. I proto se často uchylujeme k tomu nejhoršímu – mlčení a ignoraci.
Co byste měli udělat předtím, než se do práce vrátíte? Abyste se vyhnuli různým otázkám, narážkám či komentářům, ideální je kolegy informovat o tom, co se stalo. Na výběr máte hned několik způsobů, jak tak učinit:
- napište email, sms nebo skutečnost sdělte na sociálních médiích
- požádejte svého nadřízeného nebo personální oddělení
- poproste blízkého kolegu, aby zprávu rozšířil namísto vás
- zorganizujte krátké setkání po příchodu do práce
- pozvěte vybrané kolegy na čaj nebo kávu
I když se vám o nešťastné události nechce mluvit, můžete si nastavit pravidla. Říct kolegům, že ačkoli oceňujete jejich sympatie, budete raději, když o vašem milovaném nebudou mluvit. Nebo naopak, můžete jim dát vědět, že je v pořádku, pokud si vzpomenou a vyjádří vám svou soustrast.
Svěřte se svému šéfovi
Když se něco podobného stane, měli byste o události informovat svého zaměstnavatele. Až 75 % pozůstalých se totiž vyjádřilo, že zármutek ovlivnil jejich pracovní výkon. I proto je dobré, pokud zaměstnavatel ví, že právě prožíváte těžké období a možná nebudete vždy ve své kůži. Je to vždy lepší, než si vymýšlet zdravotní potíže a výmluvy, proč dnes nebudete schopni vstát z postele.
Připravte si únikový plán
Neočekávejte, že se z vás stane superhrdina a neprojevíte žádné emoce. I když pro vás je práce rozptýlením, před žalem se nikdy úplně neskryjete. Najde si k vám cestu i ve chvílích, kdy to budete čekat nejmíň. Spouštěčem může být cokoliv – jemná vůně vašeho kolegy, zvláštní výraz na tváři kolegyně či zmínka o písničce nebo filmu, který jste oba milovali.
Ne každý podobný moment zvládnete, proto byste měli myslet na únikový plán. Začali jste plakat? Vzdalte se a najděte soukromé místo – terasu, toaletu, prázdnou místnost. Ovládl vás smutek v průběhu pracovního dne? Pokud to můžete vydržet do nejbližší přestávky, skvělé. Jestli ne, zkuste se dohodnout s nadřízeným, zda můžete odejít z práce dříve, popřípadě pracovat chvíli z domu nebo na deset minut opustit pracoviště.
Přizpůsobujeme se novému životu
Smrt v našich životech vytváří náhlou a ničím nevyplnitelnou díru, která má moc zničit všechno. A vůbec nezáleží na tom, v jakém vztahu jste se zesnulým byli – ať šlo o manžela, rodiče, dítě, sourozence nebo jiného blízkého člena rodiny. Zármutek s námi zůstane navždy. Nikdy ho úplně nepřekonáme, nikdy se přes něj nepřeneseme.
I proto byste na sebe neměli být přísní a očekávat, že všechno bude tak jako předtím. Můžete se přistihnout při tom, že jste apatičtí, že se sami sebe ptáte, zda byste neměli udělat nějaké změny v životě, může vás trápit únava, zapomínání, problémy s koncentrací, netrpělivost. Možná nebudete schopni podávat dostatečné výkony a budete čelit vlastnímu selhání.
A ono je to všechno v pořádku. Nezlobte se na sebe a odpusťte si. Časem bude všechno jednodušší. Hlavně poslouchejte své tělo a srdce, a vše, co se vám snaží říct. Protože neexistuje žádná univerzální cesta, která vám pomůže vypořádat se žalem – existuje pouze ta vaše.
