Jak jde doba, svět se mění… A mění se i priority lidí. Lidé v dnešní době upřednostňují pohodlí, mají možnost poznávat svět a všeho materiálního je všude dost, ne-li až příliš. V důsledku komfortu a velkého výběru si málo vážíme toho, co máme. Včetně lásky. Co se na partnerských vztazích změnilo a proč?
Zásnuby a svatba
Prvním velkým krokem ke zpečetění velké lásky jsou zásnuby. Jakmile se zasnoubily naše babičky, bylo ve většině případů jasné, že mají muže svého života. Po dosažení plnoletosti už většina lidí měla děti a vedli rodinné životy. Dnes lidé uzavírají sňatek až o mnoho let později. Zásnuby v dřívější době představovaly událost, která znamená v životě člověka opravdu hodně. Lidé se brali z lásky a byli ochotni manželství držet zuby nehty, i když to nebylo jednoduché.
Dnešní svazky v mnoha případech bohužel nabírají zcela jiné obrátky. Lidé se berou, aby posunuli svůj vztah o kousek dál, a myslí si, že v manželství naleznou více lásky a pochopení. Ovšem tak to bohužel není. Navíc mnohé zásnuby ani nedojdou svého naplnění. Žena může být za svůj život i několikrát zasnoubená, a přitom se nemusí ani jednou vdát. Některé páry to dělají „po staru“ a žijí spolu spokojeně léta, ale velká část lásek končí po pár letech od svatby. Šetřeme vážnými činy. Zásnubami ani sňatkem nepřivoláme lásku, která už před tím neexistovala.
Stačilo málo
Protože bylo všeho daleko méně, lidé si vážili více věcí. Spousta věcí pak měla návaznost na spokojenost i ve vztahu jednoho k druhému. Člověk si více vážil maličkostí, kterých se mu dostalo. Máloco bylo tak okoukané. Byla vzácnost jednou za čas mít dobré jídlo a společně spolu trávit večer. Takové okamžiky se zapisovaly do životů jako ty šťastné a ke štěstí stačilo daleko méně. Dnes nám dobré večeře každý večer s přítelem nebo manželem přijdou naprosto normální a běžné. V dnešní době jsme ochuzeni o takovéto drobné okamžiky štěstí a ke spokojenosti potřebujeme mnohem více.
Věrnost
Svatební slib nebyl jen rituálem, který naši předkové museli podstoupit, aby se oficiálně stali manžely. Slibovali si lásku, protože to tak cítili, a závazně se „upsali“ navěky. Když už se člověk vyslovil a měl závazky vůči druhému, neměl potřebu chodit na zálety jinam. Pro takovou činnost nebylo tolik příležitostí a pak také – nebylo to vůči své polovičce férové. Dnes nevěra bohužel patří k největším rozvracečům vztahů. Prostřednictvím sociálních sítí je takové randění lépe plánovatelné a utajitelné, protože se dá velmi rychle domluvit „co a jak“.
Jsme v tom společně
Jak praví svatební slib „stát při sobě ve zdraví i nemoci“- a přesně tak tomu bylo. V manželství se dokázali vzájemně podporovat. Pokud jednomu nebylo dobře po těle nebo na duši, bylo samozřejmé, že se o něho jeho protějšek postará. Starosti měly poloviční váhu, protože na ně byli dva. Neexistovaly již zmiňované sociální sítě, takže spolu lidé mnohem více komunikovali. Když nastal problém, vyřešit se dal pouze osobně nebo při nejhorším přes prostředníka. Dnes, když má každý internet v mobilu, mnohé problémy, ať malé či velké, řešíme prostřednictvím písmenek. Není to škoda?
Myslíte, že lidé se dříve měli více rádi, nebo jen více drželi při sobě?
Jana Holoubková
