Je obecně známo, že ženy snášejí nevěru lépe než muži. Ale statistiky praví, že ženy současně více chtějí rozvod, když mají záminku, a to mnohem častěji než muži. Jaká je příčina? Proč v mnohých případech nevěry, ať už ze strany ženy či ze strany muže, něžné pohlaví volí radikálnější řešení?
U žen je známo, že se rychleji zamilovávají, a proto pokud začnou podvádět svého partnera, jsou už částečně zamilované. Zatímco o mužích se tvrdí, že jim záleží více na tělesném požitku. Jen chtějí zkusit něco nového, ale rozhodně nehodlají něco měnit. U opačného pohlaví je to jiné, změny je lákají, a to především, když se začnou nudit, což pro muže rozhodně není potěšující okolnost. Nevěra u ženy podle psychologů má vážnější důsledky, ale není to tak jednoduché.
Odlišná hrdost, odlišné důsledky rozvodu
Ženská hrdost bývá vždy na prvním místě, ať už je žena podvedena či je sama nevěrná. Ale na druhou stranu, pokud u muže zjistí případný krátký románek a muž prosí o odpuštění, žena dokáže snadno odpustit, důležitější je pro ni, že se muž vrací k ní a k rodině, stará se a nic nebývá dlužen.
Pokud však žena zjistí u svého muže pravidelnou nevěru, již neodpouští a rozvádí se. Je moc hrdá na to, aby se nechávala nekonečně klamat, a chce být na svého vyvoleného patřičně pyšná. Sice jsou ženy bojovnice a žádná pro ně není soupeřka, pokud jde o rodinu, na vyšší úrovni, ale rozvod pak pro ni bývá novým začátkem a změnou, na kterou se právě ženy těší.
K rozvodu se ženy uchylují také častěji proto, že nemají, dá se říci, co ztratit, převážně ženám u rozvodových stání připadnou děti i byt. Proto i nevěrná žena se často chová rozvodově rázněji než nevěrný muž.
Běžný muž je tvor ješitný, a tím i snadno zranitelný. Partnerčinu nevěru tak snáší dosti těžko a nikdy se s tím zcela nevyrovná. Muž se nerad dělí, ať jde o cokoliv, také z pohledu filozofů muž musí být „nadsamec“, a tzv. dárce semene, rozmnožovací pud je pro něj předností. Pokud dojde k ženské nevěře, muž víc trpí představou o nedosažitelné vlastní jedinečnosti pro svou polovičku a strachem z nevědomosti, čí jsou jeho potomci – zda byli vůbec počati díky jeho přičinění. Ale rozvod by byl pro něj spíše potupa než zdárné řešení, volí tedy soužení. Muži také na rozdíl od žen dramatické změny nemusí.
Je to tak, že když zahne muž, zpravidla se snaží, aby se na nic nepřišlo. Umí žít v jakési ilegální bigamii, jen zřídkakdy však odchází od rodiny. A sám také ví, že u něj, kdyby trval na rozvodu, je v sázce nejen čest, jeho jméno, mužnost a klid, ale vše, na čem mu dosud záleželo a co si se svou ženou vytvořil.
Vizuální a duševní nevěra
Mnohdy odborníci tvrdí, že když se pánové pustí do nevěry, je to spíše pro zaujetí vzhledem jiné ženy, ale tento vizuální aspekt podvádění ovšem není pro muže signálem k rozvodu, navíc ta žena, kterou si vyberou, nemusí být pěknější než jejich stávající, spíše je zaujme něčím zvláštním, co mají chuť hned vyzkoušet.
U nás žen je to prý naopak, my se při nevěře většinou hned zamilováváme, tudíž popud k rozvodu je zřejmý. Nejedna dané tvrzení prokazuje. Ale také výjimka potvrzuje pravidlo a leckdy je právě opak pravdou, o to horší, že muži mají více sklon k závislostem a mohou nepříjemně, když se zamilují, ženu stíhat, což pak hraničí s psychickou abnormalitou. Muž to má složité i v případě, že žena ho podvádí jen za sexuálním účelem, což je také špatně, jelikož není spokojená v současném partnerském soužití, tudíž i v případech sexuální nespokojenosti se někdy žena rozhodne rozvést.
Konzervativní ješita
Už výše bylo uvedeno, že muži velmi těžce nesou nevěru své manželky, ale k rozvodu je to nedovede již proto, že opravdu jako tzv. paroháči jsou vystaveni posměchu a moc útěchy se jim nenabízí ani ze strany známých. A to se nabízí i v případě, kdy podvádí on. Pokud se z důvodu nevěry muže rozvádí žena, má kolem sebe spoustu podpory a pochopení okolí. Manželova nevěra pro ni nepředstavuje masivní společenskou stigmatizaci. Muž se tedy nerad vystavuje řečem okolí, ať už z dané situace vychází jako nevěrný či podvedený, nebude mít potřebnou přízeň pro léčbu nebo zachování svého sebevědomí.
Na druhé straně bylo také zmíněno, že běžný muž se vyhýbá změnám. Jak praví psycholog Petr Šmolka: „Muž jen zřídkakdy dává popud k výraznějším inovacím (stěhování, adaptace bytu apod.). Podobně přistupuje i k novému vztahu. Ze všeho nejraději by jej měl jen na přilepšenou. Hlavně aby si nemusel zvykat na nějaké změny!“
Absence vhodných řešení na straně podváděného muže
Zase je pravdou, že ženy mají větší možnosti pro záchranu vztahu než muž. Podváděné ženě doporučují i odborníci postupy, které by v mužském provedení asi nebyly účinné. Od péče o vlastní zevnějšek, návštěvy kadeřnice, změny v líčení přes nákup nových „hadříků“ až po snahu o udržení bezporuchového chodu domácnosti. Manžela pak nový vztah, když je doma spokojený, brzy přejde.
U podváděného muže je to horší. Nový vzhled, nové slipy ani žehlení, praní či vaření z něho pro ženu imponující ideál neudělají. Jediné řešení pro muže je působení faktoru času. Pokud muž dokáže zvolit zdvořilý odstup, nápadně zvýší šanci na záchranu manželství. Právě však trpělivosti se mužům v těchto případech jaksi nedostává.
Daniela Fruhwirtová-Hradská
