Než jsme se stačili rozkoukat, první měsíc nového roku utekl jako voda a už vstupujeme do toho druhého. Únor ale není jen nejkratším měsícem v roce, únor je měsícem kvalitních filmů. Ano, v únoru se můžeme těšit na slavnostní předávání prestižních filmových ocenění, ať už v podobě Českého lva, zlaté sošky BAFTA či významného Oscara. Tyto ceny jsou rozdílné v mnoha ohledech, ale mají i něco společného. Z toho obrovského množství filmografie odborná porota vybírá a nominuje to nejlepší a nejkvalitnější z uplynulého roku. My si nyní představíme několik kandidátů napříč zeměmi, kteří by si vítězství zasloužili a kteří si rozhodně zaslouží vaši pozornost.
Ne vždy se hraje Fair play…
Jeden ze žhavých kandidátů na tuzemskou cenu Českého lva je snímek mladé režisérky Andrey Sedláčkové, který se odehrává v prostředí vrcholového sportu v době minulého režimu. Hlavní hrdinka Anna řeší etickou otázku, zda se podvolit příkazům shora a brát nepovolená a hlavně zdraví škodící anabolika, či se vzbouřit, a riskovat tak svou budoucnost ve sportovní kariéře i osobním životě. Konfrontace názorů Anny a její matky, prožívání první lásky, vyrovnávání se s emigrací otce, ale především nahlédnutí „pod pokličku“ vrcholového sportu v 80. letech minulého století, to všechno vám představí film Fair play.
Julliane Moore – hvězda roku 2014
Jistě jste si všimly, že obzvlášť velká pozornost v médiích je věnována uhrančivé zrzavé herečce, které to s přibývajícím věkem sluší více než kdy dřív. Julliane Moore se stala hvězdou loňské sezóny a na svém kontě má nejeden kvalitní film. To ostatně dokazuje řada cen, které v loňském roce získala. Jedním z jejích filmů, díky kterému je žhavou kandidátkou na Oscara, je snímek Still Alice. Komorní drama o úspěšné profesorce, která má, nebo spíš měla, v životě všechno. Skvělou kariéru, tři krásné zdravé děti, atraktivního manžela… Po oslavě svých padesátých narozenin se den ode dne začne zhoršovat její paměť. Po několika vyšetřeních jí lékaři diagnostikují Alzheimerovu chorobu. Pokud vás zajímá, jak se s nevyléčitelnou nemocí Alice a její rodina vypořádají a skvělý herecký výkon hlavní představitelky, neváhejte a na snímek se podívejte. Nebudete litovat.
Co jsme komu udělali?
Foto: CinemArt
Pokud máte rády filmy, u kterých nemusíte sáhodlouze přemýšlet, ba naopak si u nich chcete odpočinout a jako bonus se od začátku do konce nepřestat smát, v tom případě francouzská komedie Co jsme komu udělali? je pro vás to pravé. Ne nadarmo se říká, že Francouzi jsou mistři komedií. Vše se točí kolem tradiční francouzské rodiny, jejíž hlava (otec), zarytý republikán, příznivec Charlese de Gaulla, se musí smířit s tím, že jeho tři dospělé dcery se provdaly za poněkud netradiční Francouze. Otec z toho div nedostane infarkt a matka začne navštěvovat psychiatra. A není divu. První si vezme Žida, druhá muslima, třetí Číňana, a aby toho nebylo málo, čtvrtá se právě zasnoubí sice s katolíkem, ale ani její vyvolený není typický Francouz. Právě multikulturní a náboženské rozdíly jsou příčinou mnoha komických situací, díky nimž se budete královsky bavit. Tři svatby už proběhly, ale uskuteční se i čtvrtá? Jak se se svými zeti rodiče vyrovnají? To zjistíte jedině, když si co nejdříve pustíte tuto skvělou komedii.
Zapomenutý hrdina, který rozluštil nerozluštitelné
Každý rok vznikne několik filmů s tematikou druhé světové války, ale málokterý dosahuje takových kvalit jako letošní Kód Enigmy. Mnohé z vás jistě slyšely o nejdokonalejším šifrovacím zařízení všech dob, tzv. Enigmě, kterou Němci využívali ke komunikaci o válečné strategii. Její rozluštění britskými vědci dopomohlo ke skončení války. Tato historická událost se stala námětem pro zmíněný snímek. Hlavním hrdinou je matematický génius Alan Turing, který bojuje nejen s prolomením oné šifry, ale i se sebou samým. Alanovo podivínství, jinakost, skrytá homosexualita ho odlišuje od okolí natolik, že se snadno stane jeho terčem. Film natočený podle skutečné události vás nenechá chladnými, děj vás naprosto vtáhne a hlavního hrdinu si oblíbíte natolik, že pro něj ukápne i nějaká ta slzička.
Takové obyčejné chlapectví
Foto: CinemArt
Ojedinělým projektem loňského roku je film Richarda Linklatera Chlapectví. Samotný příběh ničím oproti jiným nevyniká, vypráví o dospívání jednoho obyčejného kluka. Ojedinělost tohoto snímku tkví v jeho zpracování. Režisér Linklater ho natáčel po dobu dvanácti let, kdy jednotlivé střípky natočené během těch let sestavil v něco, co nemá v kinematografii obdoby. Z malého šestiletého chlapce před našima očima vyroste vysokoškolák. Prožíváme s ním osudy, které buď potkaly nebo mohou potkat kohokoliv z nás. Rozvod rodičů, alkoholismus a násilnost nevlastního otce, kariérní růst matky, narození nevlastního sourozence, první láska a další. Hlavní hrdina Mason zkrátka zažívá to, co všichni ostatní, a právě ta obyčejnost činí tento snímek neobyčejným. Takže Chlapectví rozhodně stojí za vaši pozornost.
Divoký a ještě divočejší
Dalším snímkem, který rozhodně stojí za vidění, jsou Divoké historky, černá komedie z produkce Španělska. Film skládající se ze šesti povídek opravdu nenudí. Jednotlivé příběhy spojuje téma křivdy a nespravedlnosti, která i obyčejného člověka dokáže vytočit tak, až mu rupnou nervy a promění se v divoké zvíře. Akce, napětí, vtip a skvělé dialogy. To jsou znaky Divokých historek. Obzvláště povedená je poslední povídka, kdy nevěsta na vlastní svatební hostině zjistí, že ji novomanžel podvedl s kolegyní z práce. Po tomto odhalení nastává kolotoč nečekaných zvratů. Nevěsta se mění v divokou saň a svatba v serenádu, na které byste opravdu nechtěla být. Anebo chtěla?
Pavlína Honcová
