Strach ze samoty

Ano, strach! Strach sám o sobě dělá s lidmi divy, ale ve chvíli, kdy se jedná o strach ze samoty, je většina z nás v koncích. Jako by nám v hlavě začala blikat výstražná kontrolka jen při pomyšlení na to, že bychom měly současného partnera opustit, aniž bychom místo něho měly sehnanou náhradu, za kterou ho okamžitě vyměníme. Hlavně nebýt samy. Velká spousta z nás má jednoduše řečeno potřebu vedle sebe někoho mít, ale pramálo už nám záleží na tom, KDO to bude. Hledáme osobu, ne osobnost – a to je smutné.

Pohodlnost

Žijete spolu několik let, máte zaběhané zvyky v domácnosti, v kuchyni, v ložnici, s financemi, s rodinami a přáteli a tak dále. Spousta z těchto zvyků vám sice nevyhovuje, ale přece jen je to už tak nějak dané a trvalo věčnost, než se všechno synchronizovalo, tak proč do toho teď vrtat s nějakým rozchodem jako bosou nohou do vosího hnízda, že? Co na tom, že se s partnerem nesmějete, nemáte o čem bavit, neplánujete, nebudujete… Hlavně, že máte své jisté. Myšlenka na nový a šťastnější život po boku CIZÍ osoby vás přivádí k šílenství, a tak si doma pláčete do polštáře a často jej nahradí právě rameno kamarádky nastavené v oné kavárně. Stojí to za to?

Malé sebevědomí

Trávíte život po boku hrubého, protivného nebo jakkoliv vám nevyhovujícího partnera jen proto, že se trápíte myšlenkou na to, kdo jiný by vás chtěl? Ne, to život tráví vás! Opravdu je namístě klást si tuto otázku, když jste někdo takový, kdo uvažuje tímto způsobem, a zůstáváte po boku partnera, který vás nečiní šťastnou. Žena, která zná svou cenu, své hodnoty a je schopná opustit muže, který jí nedává to, co potřebuje, je ženou, kterou myšlenka na to, kdo by ji jiný chtěl, vůbec trápit nemusí.

Věk

Po vysoké si najít práci, vdát se, zřídit hypotéku, zbudovat bydlení, založit rodinu… Všechno pěkně naplánované, div, že ne v řádkovém harmonogramu. Už chybí jen princ na bílém koni a tahle pohádka by byla dokonalá. Ale ne každá máme to štěstí, abychom ji mohly žít, a tak si z prvního, kdo se namane, stvoříme toho prince a horko těžko se snažíme dosáhnout alespoň jednoho z vytyčených cílů. Přece jenom čas plyne, už nám není nejméně, tak přehlédneme kdejakou „drobnost“ na svém protějšku s typickou výmluvou, že jsou ve výsledku stejně všichni stejní a koneckonců, my také nejsme dokonalé, končíme nespokojené vedle „někoho“. A proč? Protože nás děsil pocit, že je nám už jednoduše moc na to, abychom byly vybíravé.

Také máte ve svém okolí někoho, kdo si v jednom kuse stěžuje na partnera, ale nikdy se s ním nerozejde, protože…?

Ella K.

The post Proč zůstáváme ve vztazích, které nám nevyhovují appeared first on Království žen.