Možná je to i váš případ. Po svatbě jste se přistěhovala k manželovi do domu. Dosavadní život jste trávila jako panelákové dítě a posléze studentka na kolejích. Vždycky vás fascinovala představa, že jednou budete bydlet ve svém, v domečku se zahradou a na všechno tam bude dost místa. Ale ouha, teď sice v domě bydlíte, ale máte pocit, že je tam místa míň než na koleji, bydlíte totiž s celou manželovou rodinou pohromadě.
Co je to soukromí?
I když jste vyrůstala v neúplné rodině a vždycky jste chtěla hodně dětí, najednou vás dům plný lidí děsí. Hledáte místo, kde byste mohla být aspoň chvíli v klidu nerušena a sama sebou. Jak na takovém místě plném lidí hledat klid?
Odlišný pohled zvenčí
Spousta názorů ale bude vždy odlišných, než je ten váš. Když vám kamarádka nadšeně sdělí, že jste šťastná žena, protože se u vás vždycky najde někdo, kdo vám pohlídá děti, vy už tak sice nejásáte, ale obvykle je to pravda. Děti se při dlouhodobém vzájemném soužití naučí úctě ke stáří a k toleranci odlišných životních postojů a názorů. Když babička zase netrefí, kolik měla té svíčkové navařit, a přežene to, vy jste první na řadě, komu donese plný talíř, a máte postaráno o teplou večeři nejen pro manžela, ale i pro sebe. Zkrátka všechno má svůj rub i líc.
Historie se neopakuje
Zatímco vy vzpomínáte, jak vám vaše vlastní babička vyprávěla, že spali celá rodina v jedné místnosti a ona a její 4 sourozenci měli celkem jen dvě postele, řeknete si, že to je už dávná minulost. Bezpochyby ano. A navíc to potvrzují i soudobé průzkumy, které zjistily, že přes 80 % rodičů dětí narozených v 60. a 70. letech žije samostatně. Ovšem na druhé straně nejsou žádnou výjimkou rodinné domy, v nichž spolu žijí dospělé děti, jejich rodiče a také rodiče jejich rodičů. Někdy je toto soužití opravdu propojené vzájemnou láskou a tolerancí, avšak v mnoha případech se jedná o soužití ekonomicky výhodné. Žijí spolu zkrátka proto, že ušetří spoustu financí, a navíc mají jistotu, že je dobře postaráno o jejich stárnoucí rodiče.
Cesta k funkčnímu vícegeneračnímu soužití
Naprostou samozřejmostí by mělo být u všech členů domácnosti dodržování základních pravidel, do nichž spadá respektování soukromí, pořádek ve společných prostorách anebo dodržování nočního klidu. Aby bylo soužití více generací v jednom domě funkční, jsou bezpodmínečně nutné kompromisy. K zásadním problémům je třeba stavět se čelem. Zbytečně je neodsouvat. Naopak každou prkotinu není nutné řešit hned. Máte-li něco, co je pro vás opravdu důležité, je nutné prosadit si to hned od začátku společného soužití. Později už se novinky zavádějí jen těžko. Respektuje ovšem i názor druhé strany. A zbytečně nepřipomínejte otázku, kdo je v domě vlastně pánem nebo paní. Nemyslete si, že druhé straně dokážete číst myšlenky. Zbytečně se pak může stát, že někomu podouváte myšlenky, které nejsou jeho. Mělo by platit: Když nevím, tak se zeptám! Pokud od druhého něco potřebujeme, musíme ho o to požádat a zjistit, co na to druhá strana. Nemůžeme automaticky spoléhat na to, že druhá strana přece má vědět, co my potřebujeme. Totéž nemůžeme vědět ani my o druhé straně.
Společný prostor a jeho sdílení bývá náročné, není však nemožné, musejí na něm ale pracovat neustále všichni, kdo bydlí pod jednou společnou střechou.
Zuzana Bohdalová
