Dnešní doba se vyznačuje šíleným tempem. Nutí nás být lepšími, rychlejšími a chytřejšími. Ten neutuchající tlak na výkon a výsledky však není vyvíjen jen ze strany našich nadřízených či blízkých. Mnohdy mu podléháme my samy. Máme pocit, že musíme být krásné, štíhlé a plné energie.
Pokud máme nějaké to kilo navíc, je nám podsouváno, že je to tím, že netrávíme volný čas v posilovně. Dostáváme se tak do kolotoče povinností, který pohání snaha a touha na sobě pracovat a být ve všem nejlepší. Výsledkem takového tlaku je, že jsme vyčerpané, rozmrzelé a nešťastné. Už ani nejsme lidé, ženy, jsme prostě jen úkoly, na kterých pracujeme, projekty, které se snažíme dovést k dokonalosti. Dá se takhle prožít plnohodnotný a šťastný život?
Měly bychom jíst zdravě a cvičit
Poslední roky není ženám vnucováno téměř nic jiného než to, že by měly správně jíst. Raw strava, vegan food, gluton free, clean eating… Kdo se v tom má vlastně vyznat? Jako kdyby vyřazení 75 procent potravin z jídelníčku mělo do vašeho života přinést slunce, štěstí a dokonalou harmonii. Své o tom ví šestadvacetiletá Markéta. „Celý život se trápím tím, že jsem menší a taková, no jak to říct, kulatá. Rozhodla jsem se, že porazím přírodu a zavřela se do fitka, kde jsem se potila tři a více dní v týdnu brzy ráno před prací. Najela jsem také na extrémně zdravý jídelníček, který mi měl v boji s kily pomoci. Jediným výsledkem bylo, že jsem byla příšerně unavená. Cvičení mě nebavilo, a vůbec nic jsem neshodila. Vydržela jsem to rok a pak jsem to vzdala.“
Když se však přestala honit za dokonalou postavou a trochu se uklidnila, situace se změnila. „Pořídila jsem si pejska a cvičím, jen když mám chuť. A s potěšením musím říct, že mám o pět kilo méně. Nevím, jestli je to pravidelnými procházkami s Bobem nebo tím, že jsem mnohem méně ve stresu, když se nesnažím dodržovat všechny dietní a cvičící tipy a triky, ale funguje to.“
Hlavně být ambiciózní a mít spoustu zájmů
Foto: 123rf.com
Třiatřicetiletá PR manažerka Marie si toho také po vzoru nuceného multitaskingu nabrala víc, než je zdrávo. „Jsem od přírody ambiciózní a vždycky jsem chtěla být ve všem nejlepší. V kariéře i ve vztazích. Snažila jsem se na sobě neustále pracovat, protože jiný životní styl jsem ani neznala. V důsledku stresu v práci se mi rozpadl vztah. To mě však utvrdilo v tom, že bych na sobě měla pracovat ještě víc, a tak jsem v práci dřela do úmoru. Kromě toho jsem také toužila po povýšení, a tak jsem se zapsala na kurzy jazyků, abych měla výhodu jazykové vybavenosti.“ Přestože všechen volný čas trávila dalším sebevzděláváním, štěstí jí to nepřineslo. „Měla jsem pocit, že už se nezvládnu nic naučit a hodiny jsem v podstatě přetrpěla. Víkendy, které jsem si měla užít, jsem celé prospala, protože jsem neměla žádnou energii a neustále jsem se potýkala s depresemi. Byla jsem bez vztahu a bez přátel, na které jsem nikdy neměla čas.“
Nekonečný kolotoč povinností také nevydržela věčně. „Jednoho dne se ve mně něco pohnulo a odjela jsem na dovolenou. To jsem si dříve nedokázala ani představit, protože lenošení nebylo nic pro mě. Nechala jsem doma práci a své v podstatě vynucené koníčky a celé dny jsem jen proležela na pláži a šnorchlovala. Chtěla jsem prostě jenom být. Nelituji jediné minuty, kterou jsem proležela nebo prospala. Po návratu domů jsem se do práce těšila a díky lidem ze zahraničí, které jsem na dovolené potkala, jsem se s novou chutí zase vrhla na jazyky, protože jsem už před sebou neměla jako cíl povýšení, ale nové kamarády, které mi znalost více jazyků může přinést.“
Co s tím?
Touha být krásná je blízká všem ženám. Je přirozené, že chceme být krásné a obdivované. Starat se o sebe a v rámci zdravého životního stylu se věnovat aktivitám, které nás baví a přináší nám radost, je správné. Podléhat diktátu módy, kultu těla a snažit se o dokonalost už ale správné ani zdravé není. Nalijme si čistého vína – jako vzory jsou nám předkládána těla modelek, která mnohdy hraničí s anorexií. Opravdu se chceme podobat nemocným lidem?
Snaha být ve svém oboru profesionálkou je obdivuhodná, ale nic se nemá přehánět. Mnoho žen si toho někdy nabere moc a místo toho, aby polevily a odpočinuly si, přidávají si ještě další a další práci. Pokud vás vaše zaměstnání opravdu uspokojuje a ráda se mu věnujete dvanáct hodin denně, je to v pořádku. Pokud vám však stres nedělá dobře a při představě dalších přesčasů vám je nevolno, možná není problém ve vás, ale v práci, kterou děláte.
Lucia
