Chystáte se do Stockholmu? Je krásný i v únoru! Bylo půl sedmé ráno, únorových deset stupňů pod nulou a naše cestovatelská skupinka, kterou právě vyklopil na břeh obří trajekt, mžourala na stockholmské ostrovy, co se rozkládaly všude kolem nás – na moři i na jezeře Mälaren. O Stockholmu se říká, že je to nejkrásnější severská metropole vůbec a označují ho za Benátky severu. Směs slané a sladké vody každopádně skvěle symbolizuje jeho mnohostrannost.
Foto: Ema Stašová – Gamla Stan
Z přístavu je to do historického srdce města, čili na ostrov Gamla Stan, dvacet minut ostřejší chůze podél ledového moře. Středověkem dlážděnéuličky jsou o to půvabnější, že si je v ranních hodinách člověk prochází naprosto nerušeně. V sedm ráno Stockholm ještě spal. V šeru dohasínajícího zimního rána se mi náměstí Stortorget, Německý kostel, klasicistní Šlechtický dům, barokní Královský palác a všechny zděné měšťanské domy jevily zahalené nerozluštitelnými tajemstvími, nad kterými stojí za to přemýšlet i přesto, že rozlousknout se vlastně nedají.
Když jsme se na ostrov Gamla Stan vrátili o něco později dopoledne, už to tam ševelilo ruchem metropole. Dali jsme si oběd v jedné sympatické kavárně, za okny pozorovali stylové Švédy, kteří prý patří k nejkrásnějším a nejlépe oblékaným lidem světa (čímž traumatizují své méně stylové a atraktivní sousedy na východě), a prošmejdili jsme několik krámků, a zjistili, že ve dne se uličky Starého Města plní nejen designovým zbožím, ale i suvenýry a houfy turistů.
Tep doby v moderní čtvrti Norrmalm
Přes most Vasabron jsme se přesunuli na ostrov Norrmalm, stockholmské nové město, kde je spousta obchodů, ale i divadla, výstavní domy, parlament, radnice a fascinující moderní architektura na Sergelově náměstí.
Celí promrzlí jsme zapadli do první kavárny, která měla v nabídce kanelbullar, skořicové šneky, švédskou specialitu, již by si neměl nechat ujít žádný návštěvník zdejších krajů, obzvlášť v zimě. Káva a kanelbullar dodá sílu na nekonečné toulání širokými bulváry. Na trochu hektickém Sergelově náměstí se nám moc líbila fontána ve tvaru superelipsy, jejíž dno je ze skla, takže z podchodu, který je pod ní vybudován, lze sledovat dopadající proudy vody. Diskutovali jsme o estetických kvalitách skleněné instalace Krystal a taktéž skleněného Městského divadla a Domu kultury.
Postmoderna v podobě prosklených mrakodrapů okupuje i nedaleké náměstí Hötorget. Když se před nimi otočíte čelem vzad, dostanete se na zeleninové trhy. My jsme zamířili k městské radnici Stadshuset, která je vzhledem ke své 106 metrů vysoké věži vidět na dálku. Od secesní budovy Královského dramatického divadla to nicméně byl hezký kus cesty podél moře.
Radnice hezčí než Královský palác
Foto: Ema Stašová – Radnice
Stadshuset, radnice, je impozantní budova. Její sály a síně udivují důmyslností, symbolikou, prozíravostí. Každoročně se tu koná banket po předávání Nobelových cen. Postavená je v duchu novoromantismu, který byl na Severu spjat s vlasteneckými myšlenkami. V jednom sále tak najdete překrásně vyvedený modrý dřevěný strop – má připomínat vikingská stavení, která místo komínů využívala prozaických děr ve střeše. Byla to sebranka tvrdých chlapů, tihle Vikingové.
Navštívili jsme i miniaturní místnost, kde se konají malé svatby. Na obřad je vyhrazeno celých 180 vteřin. A to je ta delší ze dvou verzí ceremonie! Takže pokud se do toho chystáte praštit a děsíte se nekonečné řeči ceremoniářů, zamiřte do Stadshuset.
V Princově galerii jsou překrásné obzvláště sochy ve zdi. Princ je vymodeloval bez použití jakéhokoli náčiní – svýma královskýma rukama. A tak je na zdech možno tu a tam pozorovat otisk aristokratických prstů.
Zastavený čas v muzeu Vasa
Na závěr stockholmské návštěvy jsme se vydali do unikátního muzea Vasa na ostrov Djurgården, jehož jediný exponát vábí nekonečné proudy turistů. Jedná se o válečný koráb, který se potopil pár minut po vyplutí roku 1628 a po staletí ležel zakonzervován na dně ve stockholmských mělčinách. V dvacátém století byl takřka neporušený vytáhnut z moře, rekonstruován a umístěn do muzea, kde se musí udržovat speciální vlhkost, aby se loď na vzduchu nerozkládala. Zázrak vědy dvacátého století se záhy stal nejnavštěvovanějším muzeem ve Švédsku.
Foto: Ema Stašová – Koráb Vasa
V pohledu na válečný koráb ze 17. století bylo něco pohlcujícího, uzemňujícího, nepochopitelného a člověka přesahujícího. Zvlášť ve srovnáníshorou plechu, která nás dopravila z Finska. V tom korábu je tolik precizní ruční práce, tolik vědomostí a umu! A přesto to nestačilo a dopadlo to špatně hned při první plavbě. Ovšem díky konstruktérově chybě je dnes loď Vasa zavěšená na stropě muzea, takže ji tisíce návštěvníků mohou obdivovat a přemýšlet o ní. Z muzea nás vyhnala až zavírací doba.
Nestihli jsme se podívat do Skanzenu, nejstaršího muzea pod širým nebem na světě, který inspiroval vznik řady podobných rezervací po celém světě. Tak třeba příště, zajít do muzea se na severu Evropy totiž rozhodně vyplatí, protože seveřani to s výstavami umí. Za návštěvu ve Stockholmu stojí také Národní muzeum s obrazy švédských i světových umělců, Moderní muzeum, jehož chloubou jsou díla Dalího a Picassa, novorenesanční Severské muzeum mapující historii Skandinávie od pravěku přes Vikingy až k princezně Viktorii, Muzeum hudby, kde si všechny hudební nástroje smíte osahat, Strindbergovo muzeum, Nobelovo muzeum, Muzeum architektury…
Leč i smutek, že jste zdaleka nestihli vše, co jste stihnout chtěli, k cestování patří. Někdy nás dokonce přiměje se na cizokrajná místa vracet a lépe je poznávat. Aspoň já jsem ze Stockholmu rozesílala pohledy s prakticky totožným textem pro všechny adresáty: Někdy se sem spolu musíme vypravit, protože je to jedno z nejvíce okouzlujících míst, jaké jsem kdy viděla. Obzvlášť v tom impozantním mrazu.
Ema Stašová
