Rozchod s dlouholetým partnerem je téměř vždy bolestnou záležitostí, a to ať už jste na straně opuštěné nebo opouštějící. V každém z těchto případů vznikají rány a mnohdy trvá spoustu let, než se zahojí alespoň do přijatelné podoby jizev.
A ani tehdy nemusí být vyhráno – stačí drobnost (náhodné setkání, aktivita na sociální síti, zpráva o něm nebo od něj, zkrátka cokoliv) a jsme tam, kde jsme byly na začátku. Pochybujeme o správnosti daného rozhodnutí, a ať už přišlo z naší strany, nebo ze strany partnera, pokouší nás snaha zvrátit je. Poradíme vám, jak si přestat ubližovat a jak se těmto pocitům ubránit.
Stop babrání se v minulosti
Ano, je velmi důležité se někomu blízkému vypovídat. Vylít vše, co nás tíží na srdci a na duši, mít někoho, kdo nás vyslechne a bude pro nás v těchto těžkých životních situacích oporou. Avšak všeho moc škodí. Myšlenky se stávají mnohem hmatatelnější a skutečnější ve chvíli, kdy je vyslovíme nahlas. Proto netrapte zbytečně své už tak dost poraněné srdce dokola omílanými debatami. Ony od bolesti neulevují, jak se spousta z nás domnívá, ale naopak nás utápí v minulosti a brání nám přebrodit se přes toto slzavé údolí.
„Co by…, kdyby…“
Tato nenápadná věta je jedním z nejnebezpečnějších brouků, kteří se nám mohou prohlodat do hlavy. A co je horší – hlava samotná nám nikdy tak docela nedovolí se jí zbavit. Nutí nás přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby s námi bývalý partner stále byl, kdybychom se neopustili, kdybychom mu daly šanci, aby napravil, co zpackal, kdybychom na něho netlačily se svým věčným „Co se děje?“ atd. Nikdy se nenechte přeprat takovými úvahami – co se děje, děje se vždy jako důsledek, na to nezapomínejte! Navíc rozum má tu „úžasnou“ schopnost vytěsňovat špatné zážitky, protože procházení bolestí mu jednoduše nedělá dobře, nabízí nám pak zcela neobjektivní pohled na věc. Vy jste paní svého smýšlení, nedovolte tedy, aby vás ovládalo a dohánělo do situací, kdy pochybujete o sobě samé.
Bez kontaktu
Byly jste zvyklé, že s partnerem můžete probrat všechno, co vám na mysl přijde, svěřit mu každou maličkost, co vám během dne udělala radost, nebo vás naopak rozzlobila, nebo s ním prostě bezstarostně klábosit, když nemůžete spát, a najedou je pryč… Jestliže vztah skončil, protože z něj vyprchala vášeň a láska, ale vy jste se rozhodli zůstat přáteli – jednoduše jste se rozešli v dobrém – může se vám zdát těžké a hlavně nesmyslné udržovat záměrně bezkontaktní vztah. Není tomu tak, nesmyslné je naopak čerstvě po rozchodu kontakt udržovat. Obíráte se tak o prostor pro vyrovnání se se skutečností, že tento vztah skončil, a uměle se udržujete v něčem, co neexistuje, stagnujete v minulosti a nejste schopni udělat tu pomyslnou „tlustou čáru“, která je tak potřebná pro to, aby člověk mohl jít dál.
Všechny dobře víme, že jednou rozbitý a znovu slepený hrnek nikdy nedrží tak dobře jako na začátku. Proč si tedy dokola namlouváme, že se vztahem to bude jiné? Nechme minulost minulostí a pojďme vstříc novým zítřkům.
Vrátila jste se někdy k bývalému partnerovi? Jaké jsou vaše zkušenosti?
Ella K.
