Chorobná pracovitost vede k rozvratu mezilidských vztahů, ničí zdraví a ve své pokročilé formě je příčinou depresí a syndromu vyhoření. Sklony k workoholismu přitom vykazují hlavně lidé s vyšším vzděláním a na pozicích, kde je ve větší míře uplatňována kreativita a vysoká soutěživost.
Kde leží hranice dělící svědomitou práci od chorobné posedlosti a jakých příznaků byste si měli všímat?
1. Věnujete své práci čím dál více času
Najde se zřejmě jen málo lidí, kteří nikdy nepracovali nad časový rámec své pracovní doby. Uzávěrky, nenadálé zakázky, posunuté termíny; stačí několik dní v podobném zápřahu a organismus strádá, výkonnost enormně klesá. Většina z nás v takovém případě „dupne“ na příslovečnou brzdu, ne tak workoholik. Ten bere zhoršené pracovní výsledky jako záminku pro navýšení pracovního nasazení.
Je to podobné jako klasická závislost – pro dosažení pocitu naplnění je třeba stále větších dávek drogy. V případě workoholismu se na fyziologické bázi hovoří o adrenalinu, který je během tvrdé práce tělem vylučován a je zodpovědný za blažené pocity.
2. Stavíte své pracovní zájmy nade vše ostatní
Divadlo a sport znáte už jen z vyprávění a domov je pro vás místem, kam se chodíte pouze vyspat, případně si vyzvednout čisté oblečení. Stejné zázemí vám poskytne i laciný motel a čistírna, vzdálená několik bloků od zaměstnání.
Postupná rezignace na koníčky a mezilidské vztahy je jedním z nejtypičtějších příznaků workoholismu. Plíživé odsouvání s prací nesouvisejících aktivit na druhou kolej často souvisí s problémy v osobním životě, které se workoholik snaží vykompenzovat zvýšenou pracovní aktivitou. Postupné propadnutí do osidel závislosti kráčí ruku v ruce se snižující se sebereflexí vůči svému pracovnímu nasazení.
3. Neumíte přijmout kritiku vůči svému pracovnímu nasazení
Počáteční žertování okolí se mění v rozpaky a starost, zda si závislý na práci nebere na svá bedra příliš moc. V pokročilejší fázi se enormní suma času, jež tráví workoholik prací, setkává s nepochopením, odsuzováním, přidávají se agresivní tendence.
Stejně tak se stupňuje i odezva ze strany postiženého; tam, kde v začátcích reagoval s nadhledem, nastupuje podrážděnost, útočnost a obviňování ostatních z nepochopení. Dochází k prohlubování nesouladu mezi osobou postiženého a jeho okolím. Popírání problémů je častým jevem pokročilé fáze všech forem patologických návyků a stejně jako u všech ostatním závislostí platí, že prvním bodem k návratu do normálního života je prozření postiženého.
4. Nejste schopni vypnout a odpočívat
Zatímco většina pracujících se v určité míře během práce upíná myšlenkami k době volna, workoholik v době odpočinku přemítá a plánuje, jak zvednout čísla prodeje, kde objednat to či ono a komu zavolat. Neoddělitelným souputníkem takové osoby se o víkendech stává notebook. A běda tomu, kdo si dovolí přerušit internetové spojení!
Jet na dovolenou s takovým člověkem se rovná pobytu v očistci – pokud už tedy workoholika k takové „zbytečnosti“, jakou pro něj čerpání volna je, donutíte. Roztěkaný, nervózní a neustále hovořící o tom, jak neefektivní trávení času celý ten výmysl je. Chvílí úlevy je pro něj okamžik, kdy celý pobyt proprší; alespoň dostane dobrou záminku pro setrvání v azylu hotelového pokoje.
5. Obtížně se s vámi spolupracuje
Vedení si nad pracovními výsledky workoholika spokojeně mne ruce, mezi kolegy naopak vzrůstá vůči nadměrnému pracovnímu nasazení postiženého odpor. S prohlubováním pracovně-patologického návyku narůstá kritika vůči práci, odvedené „neschopnějšími“ kolegy – workoholik je přeci schopen mnohem kvalitnějších výsledků v kratším časovém horizontu!
Spolupráce s takovým člověkem se mění v noční můru všech jeho kolegů – neustálé kritizování, útočné výpady vůči potenciálnímu „konkurentovi“. S útlumem efektivity potom přichází studená sprcha i z řad těch, kteří dosud za workoholikem stáli; narůstající zdravotní problémy potom často vedou k tomu, že workoholik je ze středobodu svého vesmíru donucen odejít…
