Žárlivost se nejčastěji skloňuje v otázce partnerství či manželství. Žárlivostí se označuje směs nedůvěry a strachu, že ztratíme partnera, že od nás odejde a my zůstaneme samy. Co ale dělat, když cítíme podobné pocity v čistě přátelském vztahu? Situace je na chlup stejná, jen se jedná o naši kamarádku.
Na rozdíl od členů rodiny si své přátelé (naštěstí) vybíráme samy. Pokud čekáte, že někde existuje návod na to, jak nežárlit, tak bohužel… nikdo na to ještě nepřišel. Žárlivost je přirozená, lze ji chápat také jako obrannou reakci. Jednoznačný lék na ni neexistuje.
Každá z vás už jistě zažila pocit, jako kdyby vám v mozku praskl balonek naplněný vodou. Voda – žárlivost se rozlije do celého těla a vás to natolik znechutí, že nemůžete v kontaktu nebo rozhovoru s objektem své žárlivosti dále být a mluvit. A ano, děje se to, přestože jste si svou přítelkyni vybrala sama, máte ji ráda a stýkáte se s ní dobrovolně.
Já, jenom já
Představte si situaci, kdy se v životě vaší kamarádky objeví jiná přítelkyně. Žárlivost do vás zatíná své drápky a vy ji chcete jen pro sebe. A ne dělit se o ni s nějakou jinou. (Ano, spojitost se žárlivostí v milostných vztazích je do očí bijící.) Nežli dělat scénu, jak je ona tou vaší úplně nejlepší a hlavně jedinou kamarádkou, raději se zamyslete nad tím, proč zrovna TA VAŠE kamarádka potřebuje někoho jiného. Řešením je všemocná empatie. Pokuste se vcítit do kamarádčiny role. Nejspíše potřebovala něco, co jste nyní nemohla dát vy. Zkuste vynechat konverzaci zakládající se na vzorci „já, já, já a moje problémy“ a více se zajímejte o ni, naslouchejte.
Chci někoho vlastnit
Stejně, jako žárlíme na partnera, žárlíme i na přátele. Kamarádka je jen naše a my ji nikomu nepůjčíme, aby s ní chodil na kafe a používal ji jako vrbu. Čím více však na danou osobu a její volný čas budete tlačit, tím více se vám bude odcizovat. Navázat více přátelských kontaktů je přece přirozené. Pokud se upnete jen na jedinou osobu, logicky se bude cítit z vaší strany omezená a uteče vám. I vaše kamarádka má vlastní život. A to, že s vámi nechce trávit každou volnou minutu, ještě neznamená, že o vás nestojí. Vyzrajte na žárlivost a navrhněte třeba společné kafe nebo sklenku vína v partě, ne ve dvojici.
Ona to má a já ne
Odborníci často mluví o žárlivosti v souvislosti s pocitem méněcennosti a nízkou sebeúctou. Kamarádku máme rády, ale když se mně nedaří a jí zrovna ano, málokterá to unese. Psychologové v tomto případě také poukazují na přirozenou ženskou řevnivost. My ženy neumíme mávnout ruku nad odlišností a nepoměrem. A nedej bože, aby si kamarádka před námi stěžovala (zvlášť, když je na tom lépe než my), na něco, co má a my ne.
Jak situaci řešit?
Foto: 123rf.com
Žárlíte sice vy, ale možná právě proto, že si kamarádka stěžuje na svůj báječný život, zatímco vy byste jí dala do zubů a ještě si to s ní nejraději vyměnila. Jak z toho ven? Ať už je důvodem vaší žárlivosti cokoliv, máte prakticky jen dvě možnosti, jak žárlení na kamarádku vyřešit. Záleží na pevnosti vašeho přátelství.
Buď jí na rovinu řekněte, co cítíte. Že se vedle ní cítíte jako ta méněcenná. Kamarádka si možná ani neuvědomuje, že ve vás žárlivost vyvolává. Vše proberte, vyplačte se…
Druhým řešením je staré známé Plzákovo „zatloukat, zatloukat a zatloukat“. Vezměte si od kamarádky dovolenou. Po dobu, než se srovnáte sama se sebou a svými pocity, se jí vyhýbejte. Samozřejmě tvrďte, jak moc máte práce a hodinku dvě z vašeho času na oběd nebo čaj prostě neurvete. A během vaší „dovolené“ se ve vašem životě třeba vyskytne něco, z čeho budete čerpat protilátky proti méněcennosti.
Jiné řešení než nenechat se žárlivostí unášet nejspíše neexistuje. Nic není jen černé a bílé, existují nesčetné odstíny šedé. Zase je to stejné jako u manželství – pokud nechceme, aby nás partner nebo kamarádka opustili, nesmíme podnikat kroky, které by je k tomu vedly. Takže žádné hysterické scény a mocenské snahy někoho vlastnit. Pokud se tím budete řídit, uleví se nejen vám, ale pravděpodobně i těm ostatním. A konečně – ruku na srdce, kdo někdy nežárlil!
Markéta Jargusová
